Dávka vzteku
Za potlačováním přirozených pocitů často stojí zakořeněné předsudky. Patří k nim například otřepaná fráze, že ,,chlapi nepláčou“, nebo mínění, že žena, kterou popadne vztek, je ,,přecitlivělá hysterka“. ,,Rodiče dnešních čtyřicátníků se narodili po válce, kdy nebylo zvykem dávat najevo slabost, tento způsob výchovy předali dál a může trvat ještě jednu generaci, než budou muži o svých pocitech schopni více mluvit,“odhaduje vývoj Repka. ,,Dnes už ale slýcháme o tom, jak se stírají mužsko-ženské rozdíly, a pokud tomu tak bude i v péči o vlastní duševní zdraví, je to jen dobře,“všímá si.
Štěstí naoko
jí, mohou snadno nabýt dojmu, že jejich vlastní životy nejsou dostatečně naplňující. ,,Porovnávání může působit motivačně a lidé začnou dělat to co ostatní, aby to pozitivní získali taky, nebo mají radost, že se druhým děje něco dobrého,“popisuje psycholožka specializující se na kyberprostor Len- ka Dědková. ,,Na druhou stranu se však můžou objevit i opačné emoce jako závist, snížení pocitu štěstí nebo pocit nižších kompetencí,“upozorňuje.
Problém sociálních sítí spočívá v tom, že publikovaný obsah vykresluje jen zlomek reality. Lidé na nich o sobě vytvářejí obrázek podle toho, jak chtějí, aby je vnímali ostatní, nikoli jací jsou doopravdy. Některé světové studie již naznačily, že existuje souvislostmezi aktivitou uživatele na internetu a tím, jak spokojený se svým životem skutečně je. Poradkyně v oblasti vztahů Nikki Goldsteinová pro britský deník Daily Mail vysvětlila, že pokud lidé pravidelně zveřejňují zamilované fotografie se svým partnerem nebo sebe samých při zajímavých aktivitách a okolí je hodnotí pozitivně, je to pro ně ujištění, že jejich vztah a život je v pořádku. A to i v případě, že o něm oni sami mohou v nitru pochybovat.
„Pokud vidíme fotografie kamarádky z dovolené, na kterých se směje a drží se s partnerem za ruku, dobře víme, že na dovolené není neustále a že se s partnerem možná také hádají a mají své problémy,“vysvětluje Dědková. ,,I když lidé na sociálních sítích sdílejí jen to pozitivní, nelze to zobecňovat na celý jejich život.“
Neúspěch jako motor
Tendence zveřejňovat jen pozitivní aspekty svého života mimo jiné dokládá, že je pro lidi těžké se se svými nezdary vypořádat a společností ještě stále nejsou příliš dobře přijímány. Stejně jako negativní emoce je však i neúspěch přirozená součást života. Na tuto skutečnost se snaží upozornit i zábavná show zvaná FuckUp Night, přičemž výraz ,,fuck up“by se dal do češtiny slušněji přeložit jako prů- švih. Cílem akce je oslavit neúspěch a známé osobnosti v ní hovoří o svých selháních a o tom, co jim přinesla do života. Koncept show vznikl v roce 2013 v Mexiku a od té doby se pravidelně koná již ve více než stovce měst po celém světě včetně Česka. V tuzemsku se jí účastnil například bývalý ředitel evropského Microsoftu Jan Mühlfeit nebo zlatá olympionička ve snowboardcrossu Eva Samková. ,,Naše středočeská malost a rakousko-uherský byrokratický styl nám stále ještě k nohám přivazují kouli strachu ze selhání a neúspěch je pořád vnímán jako společenské stigma,“říká digitální inovátor a pořadatel akcí Tomáš Studeník. Jako inspirace by Čechům podle něj mohly sloužit například Spojené státy, kde jsou lidé při startu nových nejistých projektů sebevědomější a za případný neúspěch se nestydí. O svých selháních tam otevřeně mluví i největší špičky v oboru. Profesor americké Princetonské univerzity Johannes Haushofer například sestavil životopis jen ze svých neúspěchů, aby motivoval studenty, ať se nevzdávají. ,,Já osobně vnímám nezdary a to, jak je dokážeme překonat, jako motor pokroku a považuji za důležité nebát se nedokonalosti,“prohlašuje Studeník.