Rézi z červené knihovny
Česká televize představila novinářům první část dvoudílného koprodukčního snímku Marie Terezie. Vysílat ji bude v prvních dnech nového roku a v tiskové zprávě ji prezentuje pozoruhodným sloganem „žena, která změnila Evropu, se zamilovala do Vojty Kotka“.
Portrét rakouské císařovny je dosud nejrozsáhlejší koprodukcí, ve které Česká televize figurovala. Spolu s ní se zapojily ještě rakouská televize ORF, slovenská RTVS a maďarská MTVA. Snímek se pyšní českým producentským vedením a jeho základem je scénář Mirky Zlatníkové. Režie se ujal americký režisér s evropskými kořeny Robert Dornhelm (* 1947), který se s evropskou historickou látkou potkal například v televizní minisérii Vojna a mír z roku 2007. Marii Terezii pojal jako barvité kostýmní drama, jehož divák se rozhodně nemusí obávat, že by něco nepochopil. Což, na druhé straně, nemusí znamenat, že by toho po zhlédnutí filmu (rozhodně jeho první části) o dané éře něco doopravdy věděl.
Láska hory přenáší
Příběh Marie Terezie je podán velmi splavným, divácky vstřícným způsobem, který sice vychází z doložených charakteristik hlavní hrdinky, ale podává je v romantizované, takřka pohádkové podobě. Marie Terezie (Marie-Luise Stockingerová) je v první části svého příběhu zejména bouřlivě zamilovaná do svého nápadníka Františka Lotrinského. Podstatně víc než on do ní (což tak nejspíš skutečně bylo) a dlouho se zdá, že i nešťastně: prvotní záměr jejího otce ji za Františka Štěpána provdat se mění pod vlivem politické situace a zejména intrik prince Evžena Savojského (Karl Markovics), klíčového muže tehdejšího dvora a otloukánka tohoto filmu. František je považován za slabého vůdce a Marie Terezie si má vzít raději někoho silného, kdo bude schopným faktickým vládcem rakouského impéria, až je Marie Terezie po svém otci převezme.
Hrdinka pochopí, že aby simohla vzít svého vyvoleného, musí se sama stát skutečnou vládkyní. A když ji otec k převzetí vlády nijak aktivně nepřipravuje, rozhodne se tajně sama a de facto proti ot- cově vůli vzdělat. Důraz na tento emancipační motiv a zároveň zřejmě snaha dostat do hry všechny koprodukující partnery pak vede ke kuriózní klíčové scéně, kdy se Marii Terezii rozsype před grófem Mikulášem Esterházym učení a ten se na jejím otci domůže hromadné inspekce v její komnatě, kde je usvědčena, že se samostudiem připravuje na převzetí vlády. Za to jí pak akutně hrozí odeslání do kláštera, z něhož se dívka na poslední chvíli vysvobodí brilantním rozborem politické situace a návrhem, aby její snoubenec upokojil Francii postoupením Lotrinska.
První díl je rámován dvěma žertovnými postelovými scénami – nejprve se rodiče Marie Terezie upachtěně snaží o početí mužského potomka a posléze sama „Rézi“prožívá bouřlivou a bezprostřední svatební noc. Zde i v jiných scénách tvůrci zMarie Terezie i Františka Lotrinského učinili nositele dnešních postojů, kteří jako by si na 18. století jen hráli.
Současná perspektiva se projevuje i v mluvě postav, František může prohlásit, že „hypnotizuje tamtoho páva“, a jeho matka se jindy bojí toho, že z něj chce rakouský dvůr udělat „užitečného idiota“...
Ve druhém díle čeká Marii Terezii patrně více válčení a politiky, mohlo by jí to prospět.
Marie Terezie 1/2