Dlouho tajená pravda o cukru

Škodí cukr jen kaloriemi, které s ním spořádáme, nebo jsou jeho neblahé účinky vážnější? Půlstoletí starý výzkum, který přinášel nepohodlné informace, cukrovarníci zametli pod koberec. Nabízí se tak pohled na tlaky, kterým vědci někdy musí čelit.

Sladké nám chutná. Příroda nás vybavila slabostí pro tuto chuť, protože signalizuje kaloricky vydatnou potravu a té neměli naši předkové v náročných životních podmínkách nikdy dost. Potravinářský průmysl využívá naší „sladké Achillovy paty“ke zvýšení prodeje svých produktů. Žijeme ve světě přeplněném sladkostmi. Vedle tradičního řepného cukru sacharózy se dnes v potravinářství používá ve stále větší míře levnější fruktóza vyráběná chemickým rozkladem škrobu. Jak vysokou cenu za sladkou chuť na jazyku platíme?

Rozdílné výsledky studií

Vědecké studie se na škodlivosti konzumace řepného cukru sacharózy na lidské zdraví neshodují. Mnohé viní cukr z podílu na řadě civilizačních chorob. Jiné studie ho však „rehabilitují“. Zevrubnější pohled odhalí, že nezávislý výzkum tíhne spíše k závěrům o škodlivosti cukru. Studie prováděné přímo zainteresovanými potravinářskými firmami nebo pod jejich sponzorováním končí mnohem častěji závěrem o neškodnosti cukru.

Když například v loňském roce vyšla studie dokazující, že konzumace cukru zvyšuje intenzitu růstu nádorů a zároveň jejich šíření v těle metastázami, přispěchala americká asociace výrobců a prodejců cukru Sugar Association s ujištěním, že „souvislost mezi spotřebou cukru a rakovinou nebyla nikdy spolehlivě prokázána“. Nebyla to tak úplně pravda. Sugar Association se o tom mohla lehce přesvědčit v archivech své vlastní výzkumné nadace Sugar Research Foundation.

Američtí vědci Cristin Kearnsová, Dorie Apolloniová a Stanton Glantz nyní předložili na stránkách předního vědeckého časopisu PLoS Biology důkazy o tom, že počátky snah o bagatelizování zdravotních následků konzumace sladkostí ze strany výrobců cukru sahají do šedesátých let minulého století. Kearnsová při rozsáhlém pátrání narazila na dokumentaci Projektu 259, který financovala Sugar Research Foundation a jehož závěry nebyly nikdy zveřejněny.

Projekt 259

Psal se rok 1968 a v laboratořích univerzity v britském Birminghamu se pod vedením F. W. R. Povera rozběhl zajímavý experiment. Vědci krmili laboratorní potkany dvěma různými typy stravy zaručujícími stejný přísun kalorií. Někteří potkani konzumovali krmivo energeticky „nabité“škrobem. Jiní dostávali stejné množství energie v řepném cukru. V obou různě krmených skupinách potkanů byla na jedné straně zvířata s normální střevní mikroflórou a na druhé straně zvířata odchovaná od narození ve sterilních podmínkách, která střevní mikroby postrádala.

Pover dostal na pokusy od Sugar Research Foundation bezmála 30 000 dolarů, což by při dnešních kurzech odpovídalo částce kolem 200 000 dolarů. Studie odstartovala v červnu 1968 a její dokončení bylo naplánováno na září 1970.

Už po roce referoval Pover svým chlebodárcům, že potkani krmení cukrem mají v těle vyšší hladiny enzymu beta-glukuronidázy. To bylo poměrně závažné zjištění, protože o beta-glukuronidáze se už v té době vědělo, že zvyšuje riziko některých nádorů, především nádorů močového měchýře. Zároveň to znamenalo, že není jedno, v jaké formě zvíře přijímá energii v potravě. Škrob se jevil jako bezpečnější než řepný cukr.

Po dalším roce se hlásil Pover sponzorům ze Sugar Research Foundation s novými alarmujícími daty. Potkani krmení cukrem měli ve srovnání se zvířaty konzumujícími škrob silně zvýšené hladiny tuků v krvi. To signalizovalo například vyšší riziko kardiovaskulárních chorob.

Nepříznivý fenomén se projevoval jen u potkanů s normální střevní mikroflórou. To naznačovalo, že tuky vznikají z mastných kyselin, jež vyrábějí střevní bakterie z cukru, ale nikoli ze škrobu. Cukry a škroby se tedy chovaly při trávení odlišně, přičemž cukry vycházely z tohoto srovnání o poznání hůře.

Předčasné ukončení

V té době se Sugar Research Foundation transformovala a její nástupkyně International Sugar Research Foundation inventarizovala sponzorované výzkumné projekty. Když došlo na birminghamský Projekt 259, označil viceprezident pro výzkum John Hickson jeho přínos za „nulový“. Přitom to byl právě Hickson, kdo projekt odstartoval a měl detailní informace o jeho dosavadních výsledcích. Pover v té době potřeboval na dokončení studie ještě čtvrt roku. Ačkoli Sugar Research Foundation financovala projekt po dobu 27 měsíců, Poverovi už potřebné prostředky neposkytla. Pover doufal, že chybějící finance sežene někde jinde. Ale jeho snahy zřejmě vyšly naprázdno. Jisté je, že výsledky Projektu 259 nebyly nikdy nikde publikovány. Vědecké veřejnosti zůstaly utajeny.

Podle Cristin Kearnsové a jejích kolegů si byla International Sugar Research Foundation dobře vědoma toho, že ukončením finanční podpory Projekt 259 definitivně pohřbí. Jeho výsledky se jí vůbec nehodily do krámu a přicházely v krajně nevhodnou dobu. Řepný cukr figuroval v USA na seznamu potravin „obecně považovaných za bezpečné“. Pokud by na povrch vyplula Poverova data dokládající zvýšené riziko rakoviny močového měchýře, řepný cukr by z tohoto seznamu snadno vypadl. V té době se to stalo některým umělým sladidlům právě proto, že v pokusech na laboratorních potkanech zvyšovala riziko některých typů rakoviny. Umělá sladidla vytlačovala cukr z trhu a cukrovarníci cítili šanci na znovudobytí ztracených pozic. Poverova studie by jejich naděje torpédovala.

Kearnsová s kolegy na stránkách PLoS Biology upozorňují, že vliv konzumace cukru na zvýšení aktivity beta-glukuronidázy zůstává stále velkou neznámou a že zvýšená aktivita tohoto enzymu je dneska spojována například se zvýšenou náchylností k zánětůmmočových cest nebo k onemocnění ledvin. Nebylo by tedy od věci, aby se na tento problém zaměřily současné vědecké týmy a Poverovu předčasně ukončenou misi dotáhly do konce.