Skloňování jmen

to zapomíná a lidé mají tendenci chválit spíše Al Pacina, číst o Harry Potterovi či Al Caponovi nebo poslouchat Lou Reeda místo náležitého Ala Pacina, Harrym Potterovi, Alu Caponovi a Loua Reeda. Netýká se to však východoasijských jmen, tam se skloňuje pouze poslední: politika Kim Čong-ila, výkon Liou Sianga. Přídomky se skloňovat nemusejí: dílo Leonarda da Vinci(ho). Křestní jména na kupř. Ivo a Ot(t)o, mohou ve spojení s příjmením zůstat neskloněná ( Otto Wichterlemu i Ottovi Wichterlemu). Jména končící na obvykle ve výslovnosti končí na /i/, ne /j/, a proto se v pádech přidávají jen zájmenné koncovky (- atd.): filmy Walta Disneyho (ne Disneye), manželka Traceyho Spencera (ne Traceye), podobně i prohra s Murraym (ne Murrayem).

Má-li příjmení podobu přídavného jména některého ze slovanských jazyků, užíváme při skloňování i přivlastňování české koncovky. Jde o případy jako Gretzky ( Gretzkého góly, nikoli Gretzkyho), Polanski ( debatovat s režisérem Polanským, ne Polanskim), ale také Tolstoj ( Tolstého citát), Trubeckoj ( dopis Trubeckému) apod. Není přitom důležité, zda je dotyčný Kanaďan, Polák, Čech, Japonec, či Kolumbijec.

U slovenských jmen Peter, Pavol se dlouho upřednostňovalo vypouštění samohlásky ( Petra, Pavla), zatímco u Karola se zachovávalo. V poslední době pozorujeme snahu zachovávat samohlásku všude, aby bylo možné co nejlépe vyčíst základní podobu jména a také aby nedocházelo k záměně se jmény českými ( Petr, Pavel, Karel). Přitom řada cizích jmen má tvary shodné s českými – např. Adam potkal Marka může znamenat, že potkal Čecha ( Marek), Srba ( Marko), Angličana ( Mark), Francouze ( Marc) i Itala ( Marco), neboť koncové se při skloňování může měnit na