Světový lesk opravdu nechyběl
Po všech stránkách atraktivní je tento týden abonentní koncert České filharmonie. Její budoucí šéfdirigent Semjon Byčkov řídí Čajkovského Pátou symfonii a sólistkou v první polovině je klavíristka Yuja Wang, známá svými technickými možnostmi.
Už premiérové středeční provedení rozhodně nezůstalo za očekáváním, na pódiu oslnivá klavíristka má v životopisu spolupráci se všemi významnými světovými dirigenty a nemusí svou kariéru ničím přikrášlovat. Sergej Prokofjev se svou živelnou rytmikou je u pianistů asijského původu velmi populárním autorem. A Yuja Wang zahrála jeho nejtěžší a poslední klavírní koncert s naprostou technickou suverenitou.
Je to skladba plná zkratek, rytmických změn a zvratů. Skladatel sám svůj styl označil jako toccatový, postavený na akordech v rychlém sledu za sebou. Třetí věta má název Toccata a právě zde je tento princip nejvíc patrný, ale i v ostatních čtyřech větách je nejrůznějších pianistických fines opravdu mnoho. Pátý koncert má mezi ostatními nejvíc ježatý amodernistický zvuk, což přednes jen podtrhl. Dokonalá technika a zvuková vyrovnanost úhozu byly patrné od samého počátku. Tento přednes ovšem dával zapomenout na to, že v Prokofjevově hudbě je také kus ironie a humorné nadsázky – a také řada lyrických momentů. V tom klavíristka zatím nepřekračuje naše zažité evropské předsudky o technicky dokonalých, i když hudebně trochu jednorozměrných kreacích interpretů asijského původu.
Žádaná a na pódiu oslnivá klavíristka čínského původu přidáva- la hned dvakrát. Nejprve romantickou Vokalízu Sergeje Rachmaninova v úpravě pro klavír od Zoltána Kocsise, která zněla místy jako na hraně filmové hudby. A pak slavnou Fantazii na jedno taneční téma z Bizetovy Carmen od krále klavírních virtuosů Vladimira Horowitze. Ta měla téměř strojovou dokonalost a rychlé pasáže byly na hranici uvěřitelnosti – kus přirozeného tanečního temperamentu a hudebního cítění ale v přednesu scházel. Spojit fenomenální virtuozitu a jakousi cikánskou lehkost uměl v této skladbě zřejmě opravdu jen Horowitz. Celkově ovšem vystoupení Yuji Wang nepůsobilo jako exhibice, ale jako doklad absolutního soustředění na hru.
Semjon Byčkov natáčí s Českou filharmonií kompletní Čajkovského symfonické dílo. Začalo se Šestou, tedy Patetickou, následovala Třetí a pak také Manfred a smyčcová serenáda. Teď je na programu další vrcholné dílo, Symfonie č. 5 e moll.
Pro Čajkovského nejmelodičtější a posluchačsky nejvděčnější symfonii volil Byčkov spíše rychlejší tempa. A místo toho, aby se pokládal do dlouhých kantilén, nabídl dramatičtější pojetí. Dlouhé melodie tolik nerozezpívá, ale vnáší do nich jakýsi dramatický neklid. V podstatě se nedá mluvit o nějakém typicky ruském širokodechém pojetí, jeho působivost je jinde: ve střídání barev a v tom, že jedna fráze zní odlehčeně, jiná naopak překvapí citovou naléhavostí. Symfonie mu tak zní neotřele, moderně a přitom velmi emotivně.
Ve středu se excelentně dařilo všem exponovaným dechovým nástrojům, vyšlo hornové sólo ve druhé větě i četná sóla klarinetová a fagotová s patřičnou tmavou barvou. Smyčce zněly hutně a ve velké barevné škále. Byčkov byl zjevně spokojen a hráči mu během dlouhých ovací také vzdali hold. Koncert měl svůj zvukový lesk a plnou koncentraci na interpretovanou skladbu. Nelze ho vnímat jinak než jako příslib silné umělecké spolupráce, ovšem také maximálních uměleckých nároků. Přál bych si, aby v nich Česká filharmonie dokázala obstát i dlouhodobě, což je mnohem těžší.
Česká filharmonie, Yuja Wang – klavír, Semjon Byčkov – dirigent
Autor je redaktor ČRo