Řekni Jeruzalém a zírej
Proč vadí Davidovo město jako metropole Izraele, ale nevadí jako metropole budoucí Palestiny?
Kdybychom měli hodnotit výbušný potenciál slov v politice, o titul by soutěžil Jeruzalém. Zkuste říci, že za hlavní město Bosny uznáváte Sarajevo, a nestane se nic. Řekněte, že hlavním městem Kypru je Nikósie, a nikdo si toho nevšimne. Ale stačí říci, že za metropoli Izraele považujete Jeruzalém, a už je oheň na střeše.
Kdyby byl oheň jen na střeše. Doslovný oheň často probleskuje v ulicích arabských měst či jistých čtvrtí v Evropě. A v přeneseném smyslu se oheň šíří mezinárodními institucemi počínaje Radou bezpečnosti OSN a konče Evropskou unií.
Tolik lze říci o středečních slovech Donalda Trumpa, kdy prezident USA poprvé výslovně uznal Jeruzalém za izraelskou metropoli. V čem byl tak převratný? Vlastně jen v tom, že narušil rituál velící mlžit. Že Jeruzalém jako město založené králem Davidem bylo centrem židovského osídlení už před 3000 lety, se ví dávno. Že je metropolí moderního židovského státu, se ví už téměř 70 let. Ale i když se to neříká nahlas, je to fakt.
Když před čtyřiceti lety vyrazil egyptský prezident Sadat jako první arabský lídr do Izraele, přijel do Jeruzaléma a projev přednesl v tamním parlamentu. Když v roce 2008 kancléřkaMerkelová oznámila, že bezpečnost Izraele patří ke státnímu zájmu Německa, řekla to také v jeruzalémském knesetu. Má tedy smysl dělat, že Jeruzalém metropolí není?
Jistě, problém je v tom, že Jeruzalém je metropolí rozdělené země, městem, na které si dělají nárok dvě komunity. Ale je to problém, který se musí orwellovsky obcházet?
Když není spravedlivé řešení
Vraťme se k Bosně a Kypru. Sarajevo je metropolí Bosny, ale Istočno Sarajevo (východní čtvrti) je formálnímetropolí Republiky srbské v Bosně. Nikósie je metropolí Kypru, ale Severní Nikósie je metropolí Severokyperské turecké republiky. Podobně to mohlo být i s Jeruzalémem, kdyby…
Podle 70 let staré rezoluce OSN o rozdělení Palestiny měl mít extrateritoriální status. Válka vedená Araby tomu zabránila a vedla k rozdělení města (v praxi pak Židé nesměli navštěvovat svatá místa judaismu). Válka v roce 1967 vedla k vítězství Izrae- le a sjednocení města. Ještě v roce 2000 byl na stole v rámci mírových jednání projekt sdílené metropole (pro Izrael i Palestinu). Jenže Palestinci vedení Jásirem Arafatem se rozhodli pro povstání (intifádu) a z dalších jednání víceméně sešlo. A za všechno se platí.
Je to prostě problém, který nemá řešení, jež by za spravedlivé považovaly obě strany. Ale zároveň je to ideologický problém pro Západ. Politicky korektní Evropané odmítají Jeruzalém (ať sjednocený, či jen západní, izraelský od roku 1948) jako metropoli Izraele. Ale týmž politicky korektním Evropanům nevadí, že si Palestinci nárokují východní Jeruzalém (Kuds) jako metropoli svého budoucího státu. Dokonce některé evropské konzuláty v Jeruzalémě (tedy v západním) vyřizují palestinskou agendu. Takže Jeruzalém jako metropole Izraele vadí, ale jako metropole Palestiny nevadí? V tom je háček.
Donald Trump pronesl něco, co zkomplikuje navyklý rituál i diplomacii, ale zároveň obnaží realitu. A ta říká, že klíčem ke sporu ve Svaté zemi není ani Jeruzalém, ani termíny jednání, ba ani přesný průběh budoucích hranic. Je jím základní otázka: Přijmou Palestinci židovskou přítom- nost ve Svaté zemi? Uznají historické a religiózní právo Židů na svůj kus Blízkého východu?
Právě tohle západní progresivní levice pomíjí, jak ukázal prezident Obama v červnu 2009 ve své řeči v Káhiře. Slyšet Obamu hovořit na téma popírání holokaustu ve městě, kde popírání holokaustu patří k vývozním artiklům, dělalo dojem, napsal novinář Herb Keinon. Ale vadilo mu, že místo zmínky o právu Židů na svůj kousek světa slyšel tradiční neokolonialistické interpretace vzniku Izraele.
Klíčem ke sporu ve Svaté zemi není ani Jeruzalém, ani termíny jednání, ba ani přesný průběh budoucích hranic. Je jím základní otázka: Přijmou Palestinci židovskou přítomnost ve Svaté zemi? Uznají právo Židů na svůj kus Blízkého východu?
Aby si Židé sami neškodili
Progresivní levice v Evropě zachází dále. Dnes už se neříká, že Židé zavinili smrt Ježíše Krista, že keťasí nebo ničí společnost prodejem alkoholu. Ale politicky korektně lze Izraelcům vyčítat, že volí pravici. Intelektuál Jakob Augstein klade Netanjahuovu vládu na roveň německé AfD, čímž ji de facto delegitimizuje.
Tato levice ráda chrání lidi před sebou samými – reglementuje leccos od stravování až po kouření. Na mezinárodní rovině chce chránit před sebou samými Izraelce a vyčítá jim, že volí pravici. Pěkně to před lety řekla Hilde Schmidtová, starostka Cách za Zelené: musí kritizovat „politiku a vládu, která škodí izraelskému lidu“. A podobně to vyjádřil titulek včerejšího komentáře na webu iDNES: Trump smývá své hříchy, svým gestem ohrozil hlavně Izraelce.
Trvat na tom, že Jeruzalém v jakékoliv podobě nesmí být metropolí Izraele, ale Palestinci si Kuds za metropoli nárokovat smějí, je předčasná kapitulace, která se vymstí.