Místní přídavná jména

Peking – pekingský, Hongkong – hongkongský. Názvy, v nichž se na konci potkávají dvě souhlásky, přibírají vkladné Kladno – kladenský, Znojmo – znojemský, Blatná – blatenský, Odra – oderský, Kreml – kremelský. U domácích názvů zakončených na je zachováno: Uhříněves – uhříněveský (ne uhříněvský), Nelahozeves – nelahozeveský.

Jak vidno, končí-li název na zjednodu- šujeme skupinu -ss- na -s-: Texas – texaský, mn. č. texaští (nikoli texasští); Brandýs – brandýský, brandýští; Tunis › tuniský, tuniští. Dvě vedle sebe (- se mohou vyskytnout jen v ojedinělých případech: zaprvé když jsou dvě už obsažena v názvu: Edessa – edesský; Halikarnassos – halikarnasský; zadruhé když se koncové vyslovuje jinak (typicky v maďarštině): Pécs › pécsský / péčský/, mn. č. pécsští. Upozorňujeme, že přídavné jméno artéský je odvozeno od hrabství Artois a víceméně kopíruje svůj francouzský protějšek – máme tedy artéskou studnu (fr. puits artésien), nikoli artézskou, jak můžeme mnohdy vidět.

Při zakončení na probíhá všechno očekávatelně a připojujeme celou příponu

Suez – suezský, mn. č. suezští; Kavkaz – kavkazský, kavkazští; Třebíz – třebízský, třebízští. Při zakončení na nahrazujeme druhou z nich hláskou Korea – korejský, Ohio – ohijský, Tokio – tokijský apod.

Tvoříme-li přídavné jméno od států Bolívie, Libérie, Nigérie, dochází ke krácení délky: bolivijský, liberijský, nigerijský; to se ostatně týká i obyvatel ( Bolivijec, Liberijec, Nigerijec). Namibie ani Tanzanie žádnou délku nemají, takže chybí i u přídavných ( namibijský) a obyvatelských jmen ( Tanzanec).

U víceslovných domácích názvů nezáleží na tom, jak jdou slova za sebou, podstatné je, které z nich je v pozici základního, rozvíjeného výrazu. To se v odvozeném přídavném jménu staví na konec: podíváme-li se kupříkladu na Dvůr Králové a Králův Dvůr, u obou je rozvíjeným výrazem Dvůr a právě on v obou přídavných jménech stojí na konci: královédvorský, královodvorský (lze i králodvorský) se pak liší jediným písmenem.