Volby online? Riziko jsou hackeři
Volit by se nově mohlo jen v pátek, od sedmi ráno do deseti večer, říká Petr Mlsna, náměstek ministra vnitra odpovědný za volby
PRAHA Nejvyšší správní soud vyslal v listopadu ostrý vzkaz ministerstvu vnitra, které má na starosti organizaci voleb. Kvůli zpackanému sčítání „kroužků“ve stovkách okrsků musel teprve soud rozhodnout, že v Poslanecké sněmovně má za ODS usednout Martin Kupka místo Petra Bendla. Za lapsy při sčítání přitom nebyla jen prostá lidská nepozornost. „Na zjištěném porušení volebního práva se významně podílely systémové nedostatky v přípravě a organizaci voleb, včetně deficitů platné právní úpravy, za jejíž podobu je odpovědné ministerstvo vnitra,“uvedl soud. Náměstek na vnitru v rozhovoru pro LN přiznává, že v přípravě voleb je co zlepšovat.
Petr Mlsna
LN Seděl jste někdy v okrskové volební komisi?
Ano, dvakrát, je to asi deset let. Jednou to bylo v psychiatrickém zařízení, tam to bylo z hlediska logistiky voleb dost náročné.
LN Ptám se proto, že předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru pro LN kritizoval, že volby nejdou s dobou. Vaše zkušenost se tedy asi příliš neliší od toho, co zažili lidé v komisích při letošních sněmovních volbách.
Otázka je, co tím pan předseda Baxa myslí. Volby jsou totiž poměrně konzervativní příběh. Za posledních sto let volby probíhají pořád stejně – volič přijde do místnosti, jde za plentu a hodí lístek do urny. V tomto procesu mnoho vymyslet nelze, ale je pravda, že podpůrné kroky směřující ke konání voleb jsou značně strnulé – školení okrskových volebních komisí či jmenování zapisovatelů. Letošní volby ukázaly, že co do přípravy voleb je co zlepšovat.
LN Nejste tedy příznivcem elektronických voleb?
Nejsem, ale rozhodně ne proto, že bych byl odpůrcem informačních technologií. Máme ale hmatatelné zkušenosti ze zahraničí, jak elektronické volby probíhají. Třeba ve Francii se u komunálních voleb začínají vracet zpět ke klasickému pojetí, protože se jim část výsledků ztratila a není k nalezení. To už se totiž skutečně bavíme o legitimitě voleb, kde navíc nemáte žádnou možnost hlasy přepočítat. Vždy je třeba si připustit, že může dojít k hackerskému útoku, odcizení nebo ztrátě dat. Systém, kde je možné vše přepočítat a verifikovat, je opravdu jen „papírové“hlasování. Elektronické hlasování navíc vzbuzuje pochybnosti o tajnosti hlasování. Nikdy nevíte, zda hlasoval opravdu daný volič, a ne syn, manželka, či vnučka, kterým dal přístupové kódy. To je závažné ústavní riziko.
LN Letos došlo poprvé v historii ke zneplatnění volby některého z poslanců. Co si odnést ze zjištění, že některé komise ve Středočeském kraji se dopustily velmi závažných pochybení?
Je užitečné, že Nejvyšší správní soud detailně nahlédl na fungování 915 okrskových volebních komisí. Jsou tam chyby v počtech hlasů, ale v řádu jednotek. Jelikož i volby sčítají lidé, je jasné, že jistá míra chybovosti tam bude. Jenže některé komise zjevně nepochopily volební systém, tedy že pokud na lístku není zakroužkován žádný kandidát, preferenční hlasy se nepřipočítávají prvním čtyřem kandidátům, nýbrž je prostě nedostane nikdo. To je podnět k intenzivnímu školení okrskových volebních komisí.
LN Z usnesení soudu plyne, že ve 100 komisích se neotáčely hlasovací lístky, což ubralo kandidátovi na rubové straně Martinu Kupkovi zhruba 150 hlasů. A osm komisí, které připočetly „kroužky“prvním čtyřem kandidátům, zkreslilo výsledky asi o 500 hlasů ve prospěch každého z nich. Je závažné zjištění, že pouhých osm okrsků může podstatně zkreslit výsledky voleb?
Těch osm okrsků je méně než půl procenta z 2172 okrsků ve Středočeském kraji, a přesto je důsledek jejich pochybení hmatatelný. Kladu si otázku, co udělat jinak, aby k takovým excesům nedocházelo. Okrskové volební komise jsou klíčovým orgánem voleb a jeho složení je do značné míry politické – každá kandidující strana má právo mít v něm zástupce. Z hlediska politické kontroly voleb to bezesporu funguje, tam není co měnit. Jediným profesionálním elementem ručícím za průběh sčítání je zapisovatel volební komise. A ten je jmenován starostou. Mnozí z nich ale bohužel nechápou, že to není žádná jejich guberniální pravomoc, ale že to je výkon státní správy.
Již jsem zaslal metodické doporučení všem starostům, jaké podmínky by měl zapisovatel splňovat. A to byste se divil, jak negativní reakce na můj dopis přišly. Někteří starostové nejsou demokraticky založení a mají pocit, že ve své obci rozhodují o všem, bez ohledu na to, zda je to výkon územní samosprávy, nebo státní správy. Myslí si, že nejsou limitováni ničím kromě svého svědomí a zákony na ně nedopadají.
LN V příštím roce nás čekají komunální volby, kde je role starostů ještě citlivější. Jmenují totiž zapisovatele do komisí, které pak sčítají hlasy přímo pro ně. Chystáte se s tím něco udělat systematicky?
Ministerstvo vnitra je připraveno v příštím roce zpracovat krátkou technickou novelu na základě zkušeností se sněmovními a nadcházejícími prezidentskými volbami. Zákon by měl jasně stanovit kvalifikační podmínky, kdo může být zapisovatelem. Jednoduše řečeno to má být proškolený člověk se zkušeností s volbami, který jasně řekne členům volební komise, jak postupovat v těch asi sedmi sporných situacích, které mohou při sčítání hlasů nastat. Ona to zase není taková věda.
U komunálních voleb je navíc zcela legitimní diskutovat o tom, že by tam zapisovatele nejmenovali starostové, ale státní úředníci s vysokou mírou nezávislosti. Nabízejí se ředitelé krajských úřadů.
LN Stihne se touto technickou novelou vyřešit problém komunálních voleb, kde ve větších městech jsou lidé v podstatě nuceni volit některou ze stran, protože přenášení hlasů napříč kandidátkami nemá efekt? Navíc na „své“kandidátce nemohou upřednostnit konkrétní lidi.
Máte naprostou pravdu. Máme 6254 obcí a přenášení hlasů funguje jen v těch menších. Od okresních měst výše už je úplně nefunkční. Hledání řešení bude ale složité. Je třeba vážit, zda nutit voliče hlasovat pro jednu stranu s možností si vybrat konkrétní kandidáty pomocí preferenčních hlasů, nebo zda umožnit rozprostření hlasů mezi široké spektrum kandidátních listin. Podíváte-li se
Přímá volba starostů by musela být zakotvena do hlavy sedmé ústavy, která zatím zná jediný volený orgán obcí, a sice zastupitelstvo. Starosta by tam musel být výslovně uveden. A každá novela ústavy vyžaduje velmi širokou politickou shodu. Velké změny by potkaly i zákon o obcích, kde by nově musely být rozděleny kompetence mezi starostu, zastupitelstvo a radu. Potíž je v tom, že se může poměrně snadno stát, že se starostou stane silná osobnost, ale bez opory v zastupitelstvu. Obec by tak vedl v podstatě opoziční politik, kterému by diktovalo politickou vůli zastupitelstvo. V některých spolkových zemích v Německu se to děje a neakceschopnost obce je pak značná.
LN Příští rok nás čekají i senátní volby, kde je dlouhodobě velmi nízká účast ve druhém kole. Je nějaká šance, že by se mohlo volit jednokolově?
Je zbytečné přemýšlet o jednokolových volbách v příštím roce. Mně přijde, že je to takový evergreen senátorů, kterým vadí, že kvůli nízké volební účasti je jim vyčítána nízká legitimita. To ale nevyřeší jednokolové volby. Pokud lidé nechodí k volbám do Senátu, třeba dostatečně neznají jeho roli v systému, že to je důležitá ústavní pojistka. Možná je to jen o osvětě. U jednokolové volby je třeba si říci, podle jakého systému by se volilo. V Senátu se nyní diskutuje návrh takzvaného australského systému (voliči mají možnost očíslovat kandidáty podle svých preferencí, což minimalizuje počet „propadlých“hlasů – pozn. red.). Dle něj by měl větší šanci vyhrát nekonfliktní kandidát než silná osobnost, dostal by totiž nejvíce druhých či třetích hlasů. Senátorem by se tak stal ten, kdo volby vlastně nevyhrál.
LN Druhou variantou je pak model „první na pásce“, kde by ale vítěz mohl mít třeba jen 18 procent hlasů.
Přesně tak. Vyhraje někdo, kdo ani zdaleka nedosáhl nadpoloviční většiny. A já tedy nevím, co je horší pro legitimitu horní komory… Že místo nízké účasti budou senátorům říkat, že byli zvoleni 15 procenty nebo že vyhráli vlastně náhodou? Pochybuji, že by to mělo efekt, že lidé budou více chodit k volbám. To není cesta.
LN Už minimálně deset let se mluví o jednotném volebním kodexu, ale stále se jen novelizují jednotlivé volební zákony. Jak je kodex daleko?
Mám ho tady na stole, takový prvotní nástřel… (ukazuje dosti objemný fascikl) Je to 180 stran normativního textu, žádné důvodové zprávy. Řada otázek je spíše technická – podmínky pro zapisovatele, přezkum voleb, lhůty… Kodex ale bude upravovat mnoho vysoce citlivých politických otázek. Bude třeba rozhodnout, zda je Praha město, nebo kraj, zda budeme nadále přizpůsobovat senátní obvody posunům obyvatel a podobně. Otevřou se tím dost třaskavé věci. Volební kodex je proto téma, které přesahuje jedno volební období amusí mít širokou politickou podporu. Už proto, že všechny volební zákonymají speciální proceduru, musí na nich být shoda v obou komorách parlamentu. Kodex by měl být vyústěním úvah nad zlepšením volebního procesu v Česku, nikoli rozbuškou směřující k demolici toho, co dnes funguje.
LN Stálo by za to zavést jednodenní volby, aby se zamezilo spekulacím, co se přes noc z pátku na sobotu děje ve volebních místnostech? Jsme snad jediná země na světě, kde jsou volby ve dvou dnech.
Proti tomu nic nemám. Dvoudenní volby jsou opravdu anomálie. Ono se s těmi urnami neděje nic, ale jen ta představa, že by mohlo, je nepříjemná. Když jsem přemýšlel, co bychom mohli politikům navrhnout, hlasování by mělo probíhat minimálně od sedmi ráno do deseti večer. Nejvhodnějším dnem by byl podle mě pátek, který je vnímán jako přechodový den mezi prací a volným časem. Od sedmi do deseti by stihli odvolit i ti chalupáři, kteří jsou používáni jako asi jediný argument pro dvoudenní volby. Je ale lichý, není problém si vyřídit voličský průkaz. Pokud přijde politická poptávka, není problém jednodenní volby zavést.