V režii vítěze

Jak Putin využil Obamova vycouvání z Levanty

Vladimiru Putinovi nelze upřít, že má smysl pro stylizaci a režii událostí. Poznal to už filmař Oliver Stone. To on režíroval dokument o Putinovi, ale ve výsledném dojmu byl za režiséra Putin, kdežto Američan Stone spíše za přikyvujícího žáčka. Ukázaly to i včerejší zprávy a snímky ze Sýrie, kde se ruský prezident „neplánovaně“zastavil při cestě do Káhiry. Ano, sám se obsadil do role vítěze.

Putinovo vítězství nespočívá v tom, že ve středu ohlásil porážku Islámského státu. Totéž v sobotu ohlásil také irácký premiér Abádí. O tom si může leckdo myslet leccos. Třeba to, že vítězství rád ohlašuje každý politik. Nebo že skutečným vítězstvím by byla kapitulace bojovníků IS, jejich odzbrojení a vyčištění jejich ideového zázemí – ne fakt, že z Rakky odešli s rodinami, aby se mohli činit jinde. Ale Putin osobně v Sýrii, to je jiný obrázek. Ruský prezident oficiálně přistane v zemi (na ruské základně). Vítá se s jejími představiteli. Ministru obrany a náčelníkovi štábu, které má s sebou, přikáže, aby se ruské jednotky stáhly. Takto se chová vítěz.

Putin se může rozhlížet po státnících jiných zemí a v duchu si s Paroubkem říkat: Kdo z vás to má? Kdo z vás je schopen přiletět do Sýrie, vzít si s sebou špičky armády a na místě jim říci „hoši, hotovo“? To není hold ruskému prezidentovi, jen konstatování faktů. Faktů pro dobu, kdy v Sýrii umlknou ostré boje a bude se tam kolíkovat nové mocenské hřiště.

Moskva dokázala prosadit svou prioritu: uchovat Asadův režim a tím i svůj profit z něj včetně základen. Aby toho dosáhla a přitom nemusela masivně nasazovat své pozemní síly, nechá se na pozemním bojišti zastupovat Teheránem a jeho spojenci (Hizballáh). Ti tvoří podle Trumpova bezpečnostního poradce McMastera 80 procent proasadovských sil. Tak Moskva posiluje prioritu Íránu – získat pevninský most spojenců ke Středozemnímu moři. Není vedena žádnou univerzalistickou ideologií. Ani „svým“komunismem, ani šířením demokracie, na které se odvolává Západ. Dělá to čistě z kalkulu.

Využívá odkaz politiky Obamovy éry. Prezident Obama splnil slib a odvedl Američany z bojišť typu Afghánistán či Irák. Tím vytvořil prázdno, jež se muselo zaplnit. Jak řekla analytička Caroline Glicková: „Putin není automatický nepřítel, jako byli jeho sovětští předchůdci. Je oportunista. Obama mu dal oportunitu (příležitost) pro partnerství s Íránem a on se jí chopil.“A teď se rozhlíží po šancích v Sýrii. Zbyněk Petráček