Kdo kope venku
Zítra se Česko dočká nové vlády, v níž zasedne i nový šéf diplomacie. Martinu Stropnickému profesně nelze nic vytknout – má za sebou dvě ministerské židle a tři velvyslanecké posty, se svou angličtinou se neztratí a vzhledem ke své předchozí herecké profesi před publikem vystupuje již čtyřicet let. Devátý ministr zahraničí v historii samostatného Česka (Karel Schwarzenberg a Jan Kohout vstoupili dvakrát do téže řeky a na stejný post se vrátili) v „baráku“, jak se přezdívá ústředí české diplomacie, sice řadu let nebyl, na druhou stranu se základní siločáry české zahraniční politiky za celé čtvrtstoletí v ničem nezměnily. Také Stropnického čeká věčné poměřování mezi Hradem a Strakovou akademií. Zápasy hrané venku jsou stejně napínavé jako ty na domácím hřišti. Jen občas není jasné, kdo všechno je hraje.
Přitom to vypadá alespoň podle ústavy tak jednoduše – za zahraniční politiku odpovídá vláda, vykonává ji ministr a prezident pak stát reprezentuje navenek. Jenže bychom nebyli v Česku, aby si to každý vykládal po svém. Za dob prezidentování Václava Havla se považovalo jaksi za slušnost hlavu státu nementorovat a neúkolovat a sám Havel byl navíc velmi nadšeným aktérem zahraniční politiky. A po něm oba dva jeho následovníci. Václav Klaus si hned několikrát zajel na summit EU, ač jinak běžně Česko reprezentoval jen premiér, aby pak nevěřícně kroutil hlavou nad tou federalistickou zlovůlí. Miloš Zeman sice do Bruselu nejezdí, protože má mnohem raději Čínu a Rusko, tam se ale chová tak, jako kdyby snad u nás panoval prezidentský systém a v EU jsme nikdy nebyli.
Aby toho nebylo málo, dokáže si svou prosadit i premiér. Připomeňme, že mezi lety 2011–2013 jsme měli hned dva státní tajemníky pro EU – jeden pracoval na Úřadu vlády pro tehdejšího premiéra Petra Nečase, druhého nechal na truc jmenovat Schwarzenberg, neboť se právem domníval, že mu Nečas chce v zahraničí ukrást jeho show.
Dobrým testem, nakolik bude Stropnického role coby ministra zahraničí významná, se stane tradiční mnichovská bezpečnostní konference, která se koná za dva měsíce. V minulosti zde Česko reprezentoval tu prezident, tu premiér, jindy ministr zahraničí či obrany, ba i šéf sněmovny. Před dvěma lety pak pro jistotu nepřijel nikdo. Teď se spekuluje, že si prestižní a mediálně sledovanou akci nenechá ujít Andrej Babiš a rád se v Mnichově ukáže jako premiér.
O Stropnického záměrech v Černínském paláci nevíme zatím skoro nic. Prý se chce více zaměřit na lidská práva. To může být návrat významné havlovské stopy do české zahraniční politiky. Ovšem také úniková varianta. Vzhledem k tomu, že minulý měsíc Babiš Stropnického vyplísnil za to, že si dovolil fušovat do zahraniční politiky hnutí ANO, bude bohužel reálnější spíše druhá varianta.
Také Stropnického čeká věčné poměřování mezi Hradem a Strakovou akademií. Zápasy hrané venku jsou stejně napínavé jako ty na domácím hřišti. Jen občas není jasné, kdo všechno je hraje.