Naftová blamáž míří k soudu
Radost z návratu nouzových zásob trvala krátce. Německý správce chce palivo zpět, poslal předžalobní výzvu
PRAHA Když loni na podzim přijel do Česka první vlak s naftou „zachráněnou“z německých skladů, byla to velká sláva. Na nádraží v Třemošné u Plzně jej přijel přivítat i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Jenže už tehdy provázely akci obavy, které se o rok později beze zbytku naplnily.
Palivo celkem za miliardu korun, které má sloužit státu pro krizové situace, už je sice v zemi kompletně zpět – přivezlo jej celkem 60 vlaků –, nicméně o něj můžeme zase rychle přijít.
Insolvenční správce zkrachovalé firmy Viktoriagruppe, která pro Česko naftu skladovala a obměňovala, poslal předžalobní výzvu. Žádá, aby jej stát nejpozději do 27. prosince uznal jako vlastníka paliva – a to navzdory tomu, že Správa státních hmotných rezerv (SSHR) má ke všem zhruba 75 milionům litrů faktury o zaplacení. Navíc předtím nechal Čechy všechnu naftu na jejich náklady z Německa odvézt.
„Mohu potvrdit, že jsme předžalobní výzvu dostali a ve stanoveném termínu na ni insolvenčnímu správci odpovíme. Nicméně chci připomenout, že tato nafta je součástí nouzových zásob a podle zákona o SSHR je ve výlučném vlastnictví České republiky. Řádně jsme za ni zaplatili amůžeme to doložit fakturami,“popsal šéf správců rezerv Pavel Švagr.
Nafta se údajně mohla smísit
Konkurzní správce oproti tomu dlouhodobě tvrdí, že to tak jednoznačné není. Podle jeho dřívějších slov mohlo v německém skladu dojít ke smísení českého paliva s naftou, která patřila přímo firmě Viktoriagruppe. Pro toto tvrzení však zatím není důkaz.
Jde o spletitý příběh velké státní blamáže, která podle všeho skončí dlouhým a drahým soudním sporem. Nedá se totiž předpokládat, že Česko správci Mirko Möllenovi vyhoví a odemkne mu sklady státní firmy Čepro, v nichž se tato nafta nyní nachází.
„Neviděl jsem, že by insolvenční správce zároveň poslal na náš účet miliardu korun, kterou jsme za naftu zaplatili,“dodal Švagr. Nyní už je jasné, že Möllen dal po- volení k odvozu paliva loni v zimě evidentně hlavně proto, aby sklad v Kraillingu vyprázdnil a mohl jej předat novému vlastníkovi. Navíc kdyby se mu v budoucnu podařilo naftu na českém státu vysoudit, navýšil by tím konkurzní podstatu pro věřitele Viktoriagruppe a tím podle všeho i svoji případnou odměnu.
„Potvrzuji, že usilujeme o objasnění vlastnických práv u příslušného soudu. Dosud se nepodařilo dosáhnout shody, proto přišel tento krok,“uvedl pro LN Mirko Möllen.
Po uplynutí jím dané lhůty přijde žaloba. Insolvenční správce však nevylučuje možnost mimosoudní dohody. „Až se vlastnická práva objasní, může dojít k prodeji nafty,“uvedl Möllen.
Podle informací LN mají správci rezerv nouzový scénář. Kdyby soud prohráli, snažili by se získat peníze za naftu z pozice věřitele firmy Viktoriagruppe. Vminulosti ji totiž – tehdy ještě uzavřenou v německém skladu – přihlásili jako pohledávku, kterou konkurzní správce zatím neuznal.
Český stát je ostatně vůbec největším věřitelem zkrachovalé firmy. Kromě nafty požaduje v insolvenčním řízení vyplacení zhruba 600 milionů korun. Jde o nároky správy rezerv, celníků a finančních správců za nezaplacené daně, neuhrazené faktury, náklady na právníky a pokuty pro Viktoriagruppe za různá prodlení.
Tato firma se před lety ozdobila německým názvem, vlastníky však měla české. O část tuzemských zásob nouzové nafty – které stát schraňuje například pro případ výpadku ropovodů, živelních pohrom či válečných konfliktů – se starala od roku 2004.
Úspora, která se nevyplatila
O šest let později nabídla správě rezerv, že část paliva, které by stačilo zemi zhruba na dva dny provozu, přesune do Německa.
Údajně to mělo být levnější – a tehdejší vedení SSHR volání vyslyšelo. V bavorském Kraillingu, jen kousek od Mnichova, skladovala Viktoriagruppe českou naftu od roku 2010. Ve smlouvě mimo jiné chybělo řešení případného návratu paliva do Česka. I proto ji mohl Möllen po krachu firmy zablokovat a zabránit jejímu vydání.
Když začala Viktoriagruppe na podzim 2014 zabředávat do potíží, stihla správa rezerv odvézt palivo z tří českých skladů, z Kraillingu to nebylo zvládnutelné. Firma se poslala do insolvence v prosinci téhož roku. Následně nádrže zapečetili němečtí celníci.