Za Evou Šormovou...

Ve věku sedmdesáti tří let zemřela 10. prosince teatroložka Eva Šormová. Byla nejenom velká znalkyně české divadelní historie, ale také báječná kolegyně i kamarádka a místo po ní zůstává prázdné. Uměla naslouchat, nechyběl jí smysl pro humor, byla veskrze sportovní a otevřená bytost. I její názory byly pevné a za minulého režimu se snažila psát kriticky mimo oficiální média, i když to bagatelizovala, nebylo to nic zanedbatelného, minimálně hrozil vyhazov z práce.

Týkalo se to především samizdatového časopisu Dialog, jehož byla autorkou a redaktorkou. Patřila k lidem plným životní energie a optimismu, u kterých si člověk myslí, že tu budou navždy. Je těžké si představit, že už ji nikdy nepotkáme v divadle a že nemůžu zvednout telefon, aby mi poradila a vyslechla mé stesky.

Eva se sice brzo po studiích začala věnovat divadelní historii a zejména pak lexikografii, ale psala i výtečné kritiky, měla dar přesvědčivé argumentace i citu pro věc. Uměla divadlo plasticky popsat a najít souvislosti. Studia na FF UK končila v roce 1966, v době maximální možné otevřenosti. Byla žačkou Františka Černého a vždymluvila s úctou o jeho badatelském přístupu, schopnosti vytěžit prameny a myslím, že to byla hlavně ona, kdo šel v jeho šlépějích. Pokud ona sama byla garantkou projektu, mohli se všichni díky erudici a preciznosti spolehnout, že bude na vysoké úrovni.

Po studiích odešla do Kabinetu pro studium českého divadla ČSAV, kde ještě zažila práci na posledních dvou dílech akademických Dějin českého divadla, spolupracovala také na publikaci Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech. Po Listopadu se stala vedoucí kabinetu, převedla pracoviště přes bouřlivou dobu a znovu jej konstituovala pod křídly divadelního ústavu. Zde uvedla v život projekt České divadelní encyklopedie, jehož byla hlavní redaktorkou. Pro tuto edici připravila svazek Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů a před dvěma lety vydala dvousvazkovou encyklopedii věnovanou české činohře 19. století, která má bez přehánění parametry životního díla. Věnovala jí deset let a nejde „jen“o slovník, výběrem hesel a zpracováním práce zachycuje až neuvěřitelný podíl divadla na politickém a společenském vývoji národa.

Jednou z jejích prvních samostatných prací byla monografie o divadle v terezínském ghettu, publikovala studie o K. H. Hilarovi či E. F. Burianovi. V Divadelním ústavu se také podílela na koncepci edice Eseje, kritiky, analýzy, která zpřístupňuje pramenné materiály. Sama pro ni připravila výbor z textů K. H. Hilara. Ve zmíněné edici vyšla i její poslední publikace, věnovaná tvorbě Josefa Kodíčka, opět výtečná editorská práce.

Poslední rozloučení s Evou Šormovou se bude konat v pátek v 11 hodin ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.