Königův podzim má černou barvu
Loňské září jsme se potkali ve studiu a začali nahrávat album,“říká Jakub König. „Chtěli jsme vytvořit zvukovou stopu k naší oblíbené roční době. Chtěli jsme společně vyrážet na dobrodružný výpravy mlhou pro kusy začarovanejch písniček. Chtěli jsme se ve tmě držet za ruce a zpívat o světle.“
Tenhle proklamovaný pozitivní výraz nakonec byl v průběhu práce poněkud korigován, byť zřejmě samovolně. Jak říká König: „Když jsme pak udělali pořadí písniček, ukázalo se, že to je trochu temnota. Jenže ta k podzimu patří. Zatímco my jsme zvyklí se obvykle tvářit a chovat tak, že žádná temnota neexistuje. A když na nás pak nečekaně hupsne v setmělým parku, najednou nám je ten náš pregnantní rozum houby platnej. Tak si říkám, že jedna melancholicky temná podzimní deska by se pak mohla hodit, když to na tebe přijde.“
Temnota
„Černou, vezměte to černou celý ještě jednou, / nevíš ani, jak se jmenuješ, / když se probudíš a nemůžeš se zvednout,“zpívá se v jedné z nejlepších písní alba Černou – a to rozhodně není žádná podzimní idylka se svařákem u roztopeného krbu.
V písničce se výborně snoubí elektronické prostředí s tahy smyčce violoncella Terezie Kovalové i s akustickou kytarou a graduje za použití dechů ve skutečně široce rozmáchlém soundu.
V podobném, snad až příliš „stadionovém“duchu ostatně zní i titulní skladba desky, textově také jedna z jejích ozdob. V těchto pří- padech König ukazuje zcela jinou tvář, než měla kdysi jeho v podstatě folkrocková kapela Obří broskev i než má současný syrový alternativní projekt Kittchen. Určitě na tom mají podíl i producenti Tomáš Havlen a Aid Kid. Zprvu intimní pohled na „zvíře jménem podzim“přináší píseň Dobrý večer, i ta ovšem v druhé polovině přechází v bombastický sound, kde exponovaný Königův zpěv výborně komunikuje s exaltovanou trubkou, údery do zkreslené kytary a divočení bicích. Na ty hraje buď Kittchenův stálý spolu- pracovník Tomáš Neuwerth nebo Tomáš Obermajer, případně oba – Zvíře jménem Podzim vystupuje jako celek a u jednotlivých písní není rozepsáno, kdo v nich hraje.
O projektu Zvíře jménem Podzim se ví déle než rok a ještě déle vznikal. Pod vedením iniciátora Jakuba Königa, známého jako „maskovaného kuchaře“Kittchena, se ve studiu sešel vlastně all star tým mladší české alternativní scény.
Jiný folklor
A když byla řeč o temném výrazu, jeho maximum předestírá album v písničce Andulka. Zpočátku se posluchač vyděsí, když Marie Puttnerová z Jablkoně začne zpívat pseudolidový text. Ale obava, že se Zvíře jménem Podzim chce také vézt na nepochopitelné vlně českých umělců, kteří zničehonic takzvaně objevili kořeny a začali se tvářit, že vyrůstali jako pasáčci krav, je naštěstí lichá. Protože to, do jakého kabátu je text oděn, je parádní „jízda“, v níž vše ženou dopředu bicí a zvuky, tvořené elektronikou, živými nástroji a přes sebe jdoucími hlasy, jsou členěny v dokonalé dynamice.
Přestože album začíná náladotvornou dechovou „fanfárou“Volání a jeho přirozeným středem je poklidná koláž Ampliony s dominujícím zpěvem ptáků (na podzim?), většina alba je vlastně buď jakoby rozpitá do ploch ( Dobrý večer), anebo vysloveně hybná ( třeba další na první dojem folklorně inspirovaná Kolíne, přinášející až cynické obrázky z oblasti „širé roviny“, stojí na neodolatelném zkresleném basovém groovu).
Zvíře jménem Podzim nás od podzimních depresí asi nespasí. Poslouchat se ale dá celý rok. Stejně jako celý rok vznikalo.
Zvíře jménem Podzim