Restituční křivdy tíží i po 27 letech

Dnes již zesnulý dědeček advokáta Marka Hlaváče zažádal v roce 1991 o vrácení pozemků, které rodině ukradl komunistický režim. Na kompletní vyřešení případu čekají Hlaváčovi dodnes. Museli podat na stát žalobu a teprve poté Státní pozemkový úřad (SPÚ) rozhodl o části jejich nároků.

„Za dobu, co stát řeší naše restituce, jsem stihl vystudovat základní, střední a vysokou školu, složit zkoušky a stát se advokátem,“říká Hlaváč, který teď zastupuje rodinu v restitučních sporech.

ANALÝZA

Protože parcely, jež dříve patřily Hlaváčovým, nelze vrátit, celkem šestkrát se přihlásili do veřejných nabídek náhradních pozemků, které vyhlašuje SPÚ. Ani jednou ale neuspěli – vždy zvítězil zájemce, který nároky odkoupil od jiných restituentů.

Restituční zákony platí od začátku 90. let. Přesto jsou stále desetitisíce lidí, s nimiž se stát stejně jako s Hlaváčovými nevyrovnal. Začátkem srpna letošního roku pozemkový úřad evidoval 45 tisíc restituentů a jejich dědiců s nevypořádanými nároky, které ve finančním vyjádření dosahují 474 milionů korun.

Na otázku, proč si myslí, že stát s restituenty stále nevyrovnal dluhy, advokát Hlaváč odpovídá: „Možná se mu po opadnutí prvotního nadšení již nechtělo, ale pravý důvod neznám. V poslední době jsem nezaznamenal, že by byla politická vůle situaci řešit.“

Právník Petr Fišer, který předsedá Spolku pro ochranu zájmů restituentů, říká, že přístup státu zastoupeného pozemkovým úřadem působí jako souhrn obstrukcí směřujících spíše k tomu, aby ná- roky nemusely být vypořádány, než naopak.

Jestliže na začátku 90. let, tedy v době přijímání restitučních zákonů, byla politická vůle křivdy z minulosti řešit, postupně se vytrácela. Na téma restituce, nikoliv ty církevní, se zapomnělo. Do povědomí veřejnosti se dostávají většinou jen restituční kauzy spojené s excesy.

Na důvody, proč restituční proces není stále završen, se LN písemně dotazovaly Státního pozemkového úřadu, který má restituce na starosti. Odpovědi ale do požadovaného termínu nepřišly.

Pavel Černý, partner advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti, má v této otázce jasno. „K hlavním příčinám podle mne patří nedostatečná nabídka adekvátních náhradních pozemků, neochota poskytovat jako náhrady i pozemky, které do nabídek zahrnuty nebyly, a spory týkající se výše peněžitých náhrad,“shrnuje důvody vlekoucích se restitucí.

Veřejné nabídky náhradních pozemků jsou určeny restituentům, jimž zabavený majetek nemohl být z nějakého důvodu vrácen. Například v Praze směřovalo v letech 2005 až 2015 do veřejných nabídek pouze 66 pozemků, z toho v devatenácti případech šlo o takové, jejichž nabídková cena byla do tisíce korun, a v šestnácti případech do deseti tisíc korun.

Podle informací LN by všechny nabízené náhradní pozemky v Praze nestačily ani na uspokojení restitučních nároků rodiny Hlaváčovy, která za bývalého režimu přišla o parcely pod závodištěm ve Velké Chuchli.

Soudy na straně restituentů

Státní pozemkový úřad kritiku nabídky náhradních pozemků odmítá. „Vždyť restituční nároky oprávněných osob, které byly vypořádány zejména na základě veřejné nabídky, jsou uspokojeny již z 93 procent,“uvedl pro LN začátkem loňského listopadu mluvčí pozemkového úřadu Hynek Jordán. Dodal, že celková nabídka pozemků čtyřnásobně převýšila objem restitučních nároků, který oprávněné osoby mohly uplatnit na převod náhradního pozemku.

Nicméně soudy, včetně Ústavního, se opakovaně zastaly resti- tuentů. Konstatovaly, že nabídka náhradních pozemků byla nedostatečná. Výsledkem je, že vmnoha případech stále není uspokojena ani třetí generace restituentů.

Navíc loni byla schválena novela zákona o Státním pozemkovém úřadu. Počítá se v ní s tím, že od 1. července příštího roku nebude možné vydávat restituentům náhradní pozemky. Nárok budou mít pouze na finanční kompenzaci. Do vlády novelu předložil dnes již bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). Při jejím projednávání uvedl, že cílem je „zajistit hospodárné na-

Polovina z restituentů,

kládání se zemědělskou půdou v majetku státu“. Dle legislativní úpravy má SPÚ povinnost vytvářet rezervu státních pozemků a doplňovat ji, aby se ušetřily náklady na její výkup.

Restituenti ale na novelu pohlížejí jinak. „To považuji za zcela absurdní. Je to v absolutním rozporu s původním smyslem restitučních zákonů: co bylo ukradeno, má být vráceno,“říká Fišer za Spolek pro ochranu restituentů. Poukazuje na to, že v případě pozemkových restitucí je primárním řešením vrácení pozemků nebo vydání pozemků náhrad- ních, finanční náhrada byla až další alternativa. Druhá restituční tečka ale počítá s finanční kompenzací jako s jediným možným řešením.

„Není vinou restituentů, kteří ve stanovené lhůtě řádně svůj nárok uplatnili, že stát dosud nebyl jejich nárok schopen vypořádat. Zrušením možnosti poskytnout náhradní pozemky vzniká neodůvodněná nerovnost mezi těmi, kdo náhradní pozemek získali, a těmi, jejichž nárok stát nebyl tímto způsobem schopen vypořádat,“je přesvědčen advokát Černý.

Zmíněné finanční náhrady, přesněji řečeno jejich výše, jsou další příčinou doposud nevyřešených restitucí. Zákon o půdě určuje, že se při jejich stanovení vychází z oceňovacích předpisů platných k 24. červnu 1991. Tedy zcela mimo dnešní tržní realitu.

Jedinou cestou, jak se domoci vyšších náhrad, je obrátit se na soud. „V řadě případů stát restituentům nabízel řádově méně hodnotné pozemky či řádově nižší částky, než jakých se následně domohli soudně,“potvrzuje Černý, který je přesvědčen, že finanční náhrady by měly vycházet z obecných předpisů o oceňování majetku. „Pokud stát nebyl schopen dodnes nahradit újmu způsobenou odebráním pozemků v době totality, měl by zaplatit jejich současnou tržní cenu,“říká advokát.

Podle statistik společnosti Farmy.cz se letos průměrná tržní cena zemědělské půdy meziročně zvýšila o patnáct procent.

Již déle než čtvrtstoletí stát není schopen vyrovnat se se všemi, kdo za bývalého režimu přišli o pozemky. Kompenzaci stále nedostaly desetitisíce lidí.

Jakápak spravedlnost

Tehdejší šéf resortu zemědělství Jurečka při senátním projednávání novely zákona o SPÚ loni v dubnu k otázce valorizace náhrad poznamenal: „Ve finančním vypořádání jsme vyrovnali 11 miliard korun. Jenom za posledních pět let je to za 139 milionů. A jak já se teď mám postavit k tomu, že řeknu: za rok 2015 to bylo vypořádáváno v cenách roku ’91 a v roce 2017 uděláme valorizaci? Jakým způsobem je toto spravedlivé? Takže spravedlnost v tom asi na sto procent hledat nemůžeme.“

Na restitucích se přiživila řada subjektů, kterým se nestala křivda, a přesto se dostaly k lukrativním pozemkům. Jednou z příčin je, že stát nenastavil férové podmínky náhrad. Mnozí restituenti se tak raději spokojili s tím, co jim nabídli spekulanti, než aby se žalobami domáhali vyšších kompenzací či náhradních pozemků.

„Stát by měl jednat s ohledem na to, že je představitelem i ochráncem hodnot této společnosti a myšlenky právního státu, a tyto hodnoty ctít,“říká advokát Hlaváč. A dodává: „Nyní skupině osob dává najevo, že hodnoty si bude ohýbat tak, jak se mu to zrovna hodí, a nějaké zásady a původní smysl zákonů, které sám vydal, mu jsou lhostejné.“