Dárce vrátí do života až deset lidí

Nový orgán znamená novou šanci na život pro lidi, kteří vědí, že jim zbývá jen krátce vyměřený čas. Transplantace orgánů patří k vrcholům moderní medicíny. Nebyly by ale možné bez dárců. I proto nedávno vznikla Zeď života, pietní místo a zároveň poděkování všem, kteří se stali dárci orgánů. Tento pomník v podobě dvou velkých skleněných desek stojí u vstupu do areálu Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze a jsou na něm vepsána jména 2 652 dárců, kteří mezi lety 1986 až 2016 darovali své orgány. „Chtěli jsme vytvořit místo, kam může každý z příjemců přijít poděkovat,“vysvětluje Aleš Herman, ředitel IKEM.

Právě dárci jsou nejméně viditelnou, ale naprosto zásadní součástí celého transplantačního programu. Zatímco příběhy příjemců jsou optimistické a přinášejí naději, o dárcích se příliš nemluví. Jiní lidé dostali šanci na život, protože oni zemřeli.

„Papež Jan Pavel II. řekl, že souhlasit s darováním orgánu je skutek lásky, který sahá až za mou smrt,“uvedl ZdeněkWasserbauer, generální vikář Arcidiecé- ze pražské, který odhalený pomník požehnal.

Typickým dárcem je pětapadesátiletý muž

V české legislativě je zakotven předpokládaný souhlas s dárcovstvím orgánů s tím, že každý člověk má během svého života právo vyjádřit nesouhlas. Například tím, že bude zapsán v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání nebo orgánů. Pokud to neučiní, může se stát po své smrti dárcem orgánů.

Odběr orgánů od zemřelého lze provést, jen pokud u něj byla prokazatelně zjištěna smrt mozku a potvrzena některou ze zobrazovacích metod, jako jsou například CT nebo ultrazvuk. Vyšetření musí provést nejméně dva specializovaní lékaři nezávisle na sobě. V praxi o darování orgánů nerozhoduje rodina zemřelého. Ošetřující lékaři ji informují o možnostech dárcovství, ale jejich úkolem není získat souhlas příbuzných.

Typický dárce orgánů je s trochou nadsázky pětapadesátiletý muž, u kterého došlo k devastujícímu krvácení do mozku. V Česku tvoří dárce orgánů ze dvou třetin muži. Nejčastěji se stane dárcem člověk, který má nezvratné poškození mozku. „Více než polovina případů je spontánní zakrvácení do mozku; následují stavy, kdy je mozek nedostatečně zásoben okysličenou krví, typickým příkladem jsou cévní mozkové příhody; třetím případem jsou poranění mozku při nehodách. Před dvaceti lety přitom dominovala právě poranění mozku,“popisuje docentka Eva Pokorná, vedoucí lékařka oddělení odběru orgánů a transplantačních databází IKEM. Tedy to, že by hlavními dárci orgánů bylimotorkáři, kteří zemřou v důsledku dopravních nehod, je mýtus.

S novým orgánem žijí tisíce lidí

Jeden dárce může zachránit život až deseti lidem, protože jedna játra mohou být rozdělena mezi dva příjemce, stejně tak ledviny od jednoho dárce putují ke dvěma pacientům. Dále se v Česku transplantují srdce, plíce, slinivka či její Langerhansovy ostrůvky a tenké střevo. Vedle toho u nás proběhlo i několik transplantací dělohy, což ale není život zachraňující výkon.

„Český transplantační program funguje velmi dobře, což mimo jiné ukazuje, za jak dlouho se pacienti dočkají nových orgánů. Například na nejčastěji transplantované ledviny u nás čekají zhruba rok, zatímco v sousedním Německu tři roky,“popisuje profesor Miloš Adamec, ředitel Koordinačního střediska transplantací. Od roku 2004, kdy středisko vzniklo, získalo nový orgán devět tisíc pacientů. Transplantace se u nás prováděly už před tím, ale nebyly centrálně koordinovány. Například v roce 2016 proběhlo 808 orgánových transplantací, a to díky 262 zemřelým a 49 živým dárcům. Každý rok na nové orgány čeká okolo tisícovky pacientů.

Českému transplantačnímu programu se daří. Jen loni se podařilo provést 808 transplantací. Vůbec nejčastěji transplantovaným orgánem jsou ledviny.