Hledá se nový lék pro záchranu ledvin
LN Polycystická choroba ledvin není příliš známá. Co je to za onemocnění?
Jde o vůbec nejčastější onemocnění podmíněné poruchou neboli mutací jednoho genu. Tento mutovaný gen se objevuje zhruba u každého šestistého až tisícího narozeného dítěte. Pokud má jeden z rodičů toto onemocnění, je padesátiprocentní pravděpodob- nost, že onemocní jeho děti. Nemoc bývá nejčastěji diagnostikována v mladším školním věku, ale někdy až v dospělosti. Může se projevovat například vysokým krevním tlakem nebo opakovanými močovými infekcemi. Při tomto onemocnění dochází k poruše vývoje ledvinových kanálků, v ledvinách se tvoří cysty neboli dutiny vyplněné tekutinou, které postupně nahrazují funkční tkáň. Ledviny se následně zvětšují, postupně ztrácejí funkci a selhávají. U většiny nemocných tak mezi padesátým až sedmdesátým rokem života nastane chronické selhání ledvin, jež vyžaduje dialýzu nebo transplantaci.
LN Jak se toto onemocnění léčí?
Můžeme léčit jen projevy onemocnění, tedy vysoký krevní tlak nebo močové infekce, a snažit se zpomalit zhoršování funkce ledvin. Tato léčba je účinná, ale neovlivňuje základní mechanismus růstu cyst a nezabrání selhání ledvin. V Evropské unii je pro léčbu polycystických ledvin registrován lék, který ovlivňuje funkci an- tidiuretického hormonu a zpomaluje růst ledvinových cyst a ztrátu funkce ledvin. V Česku ale tento lék zatím registrován není.
LN Studie vašeho týmu, která byla publikována v
ale ukazuje novou možnost léčby. O co jde? Publikovali jsme studii fáze 2, což znamená relativně malou studii ověřující a hodnotící bezpečnost i účinnost nového léku. Testovali jsme lék Bosutinib, který byl již dříve registrován pro léčbu pacientů s chronickou myeloidní leukemií a zkoušel se také u některých jiných nádorových onemocnění. Předchozí experimentální studie ukázaly, že bosutinib také blokuje růst výstelky cyst, a proto bylo rozhodnuto testovat jeho bezpečnost a účinnost u pacientů s polycystickou chorobou ledvin.
LN Proč jste testovali lék, který vznikl pro léčbu nádorových onemocnění?
Má to smysl, protože se výstelka cyst chová do jisté míry jako nezhoubný nádor. Už v minulosti byly ne zcela neúspěšně testovány některé léky, které se používají i při léčbě nádorů.
LN Co by vaše práce mohla znamenat pro pacienty?
Vliv na růst cyst je opravdu velmi výrazný a větší než u jakéhokoliv jiného dosud testovaného léku. Ale problémem jsou poměrně časté nežádoucí účinky. Ty omezují používání vyšších a ještě účinnějších dávek v dlouhodobé léčbě. Rozhodnutí o další fázi testování, do níž by bylo zapojeno výrazně více pacientů, nyní závisí na výrobci léků. V každém případě ale naše studie přinesla průlomový důkaz, že některé antiproliferační léky, používané v léčbě nádorů, mohou být velmi účinné i u pacientů s polycystickými ledvinami. Je pravděpodobné, že další snaha bude zaměřena na nalezení léku s podobnou účinností a menší toxicitou.
LN Je možné očekávat, že se tato léčba stane běžně dostupnou?
Pokud by proběhla další fáze studie, což by trvalo minimálně dva až tři roky, mohl by být lék po následné registraci a určení ceny dostupný pro vybrané pacienty v horizontu čtyř až pěti let. Samozřejmě pouze v případě, že by tato fáze studie potvrdila dřívější pozitivní výsledky a nebyly zjištěny další neočekávané nežádoucí účinky nebo vyšší výskyt a závažnější průběh již známých nežádoucích účinků.
Zatím jsme schopni léčit jen projevy onemocnění a snažit se zpomalit zhoršování stavu orgánu, říká o nebezpečné chorobě ledvin Vladimír Tesař, který vede Kliniku nefrologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V budoucnu by to ale mohlo být jinak.
LN Co pro vás znamená, že se vaše práce dostala do tak prestižního časopisu, jako je
Odráží to významné postavení našeho pracoviště v rámci evropské odborné komunity. Je to také výsledkem dlouhodobé práce mých kolegů z naší kliniky i Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, při níž se nám podařilo vytvořit centrum, které léčí velké počty pacientů s tímto onemocněním. Myslím, že tomu pomohly i naše předchozí práce týkající se genetiky a biomarkerů tohoto onemocnění, účast v předchozích klinických studiích a také naše práce v rámci evropského konsorcia zabývajícího se polycystickými ledvinami. Největší odměnou pro mne a mé kolegy by ale bylo, kdyby se podařilo získat pro pacienty nový lék, který by výrazně zvýšil jejich šanci vyhnout se chronickému selhání ledvin a jeho komplikacím.