Ikona padá. Ale jen ta za průlivem

Jeho jméno nesou ulice i školy a dodnes shlíží s přívětivým úsměvem ze zdí vládních budov a úřadů. I dlouhých 42 let od své smrti a tři desetiletí od přechodu východoasijského ostrova k demokracii.

Tak jako Amerika uklízí do potemnělých skladů sochy jižanských generálů a na Ukrajině po Majdanu houfně začaly padat k zemi sochy Lenina, rozhodl se i Tchaj-wan zúčtovat s Čankajškem. Je to pár dní, co tamní parlament schválil zákon, který ukládá, že z veřejných budov a prostranství musí zmizet všechny připomínky na jeho železnou vládu nad ostrovem. Svého času oblíbenec západních mocností, jehož zachycuje ikonická fotografie z káhirské konference po boku amerického prezidenta Roosevelta a britského premiéra Churchilla, se totiž do dějin nezapsal jen jako hrdinný vojevůdce protijaponského odboje, ale i jako krutý diktátor.

Když se po výhře Mao Ce-tungových komunistů v občanské válce stáhl na Tchaj-wan

ORBIS UNUS

se svými věrnými z nacionalistického Kuomintangu, rozpoutal období čistek, jež vešlo ve známost jako Bílý teror. Za oběť mu padly tisíce skutečných i domnělých odpůrců a stoupenců Pekingu. Nejhorší represe sice skončily s jeho smrtí v roce 1975, autoritativní režim ale přežil svého tvůrce. Až v červenci 1987 bylo po 38 letech zrušeno stanné právo a Tchaj-wan vykročil k demokracii.

Není to poprvé, co se vládnoucí Demokratická pokroková strana pokouší odstranit Čankajška z veřejných míst. Už když byla mezi roky 2000 až 2008 poprvé u moci, podařilo se jí dosáhnout přejmenování mezinárodního letiště v Tchaj-peji i toho, aby Čankajškova podobizna zmizela z bankovek. Slibuje, že nový zákon otevře cestu i pro důkladné vyšetření někdejších zločinů jeho režimu a očištění jmen nespravedlivě stíhaných.

Mezitím na druhé straně Tchajwanského průlivu, asi 160 kilometrů široké úžiny dělící ostrov od pevninské Číny, se věci mají o poznání jinak. Jestliže se říká, že dějiny píší vítězové, pak Velký kormidelník svého rivala Čankajška porazil hned dvakrát.