V haldách hlušiny

i jediné své dvě skutečné novinové relikvie: první vydání Fámyzdatu a památeční číslo LN ke smrti Václava Havla. Ale co vy ostatní? Schováváte si něco? Proč vlastně?

Ty staré Reportéry jsem nečetl kvůli informacím, ale kvůli tomu, jak se tehdy psalo. S jakou vervou a energií, s jakou vírou, že se má psát krásně a elegantně. Že článek v novinách je taky literatura, že může a musí využívat všechny možnosti jazyka a stylu. V devadesátých letech se tak ještě psávalo v Reflexu, byla to tehdy redakce nabitá umělci, u stolu jsem seděl s básníkem Jiřím Rulfem, o patro výš další básník a spisovatel Franta Růžička, šéfoval tomu dnes už filmový režisér Radek Bajgar, reportáže Pavla Vondráčka z jeho rodné vesnice Tři sekery byly tak divoké a plné neskutečných obrazů (na jeho popis tamní alkoholičky s am-

Putna

Středa Baldýnský putovanými dlaněmi, která chodí lesem s rukama vztaženýma vzhůru, aby jí síťovky s lahváči nesklouzly z ramenou, vzpomínám dodnes), až zlé jazyky říkaly, že místy odvandroval od pravdy tak daleko, že už z reportáže zbyla jen a jen literatura. No a Ladislav Verecký... žádný Ladislav, Denis se mu říkalo, mě jednou pouhopouhou recenzí nějaké hospody v MF DNES dojal k slzám.

Jasně, Milan Tesař s Danem Hrubým v Reflexu tu pochodeň nesou dál, Tomáš Poláček z nového Reportéra samozřejmě s nimi, na parádní texty člověk narazí občas i jinde, v Respektu, Dotyku i jinde. Ale jsou to řídnoucí ostrůvky v tom zcizeném americkém novinovém stylu, ve kterém novináři o sobě píšou ve třetí osobě a označují se jménem listu („jak řekl Lidovým novinám...“), a v záplavě komentá-

Čtvrtek Rejžek řů, jejichž autoři mají jen ambici zformulovat názor, ledabyle možná, ale kdo má dneska na nějaké vyšívání čas.

Nejspíš je to dobře, že se dnes talentovaní a pracovití autoři nerozmělňují, nedrobí svůj dar jako rohlík vrhaný do plynoucí řeky dalších a dalších čísel časopisů a vydání novin. Že píšou scénáře, básně a knihy. Denis Verecký v encyklopediích žádné dílo nemá, a jaký to byl talent. Škoda. A důvod, proč staré časopisy a noviny nevyhazovat. Třeba se jednou při stěhování náhodou otevřou zrovna na jeho recenzi hospody U zlatého buřtu. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová Sobota Hanák