Vánoce se staročeskou digestoří

PRAHA Kuba, pučálka nebo jahelník – pokrmy, které zdobily štědrovečerní tabuli našich předků, bylymnohem pestřejší než tradič- ní smažený kapr s bramborovým salátem, který dominuje dnešní kuchyni.

Receptů na tyto pochoutky se zachovala celá řada. Na tradiční vánoční výstavě v podzemí Bet- lémské kaple se sice v rámci doprovodného programu taková pučálka vaří také, cílem je ale něco jiného.

Jako jedna z mála se výstava v centru Prahy snaží zrekonstruo- vat, za jak často náročných podmínek tato jídla vznikala.

K vidění je tak třeba kumhár, dřevěné rameno, na něž se zavěšoval nad ohněm kus masa nebo kotlík. Nebo dymník, obdoba dnešní digestoře, která odváděla kouř a kuchyňské výpary z místnosti. Jednoduché zařízení znamenalo ve své době nejen pokrok v podobě dýchatelnějšího vzduchu, ale mělo i své ekonomické opodstatnění. Naši předci se tak vyhýbali placení komínové daně uvalované za Rakouska-Uherska.

Inspirací výstavy je dílo neprávem pozapomenutého kreslíře a etnografa Josefa Václava Scheybala (1928–2001), který kromě jiného pořídil tisíce náčrtů a kreseb kuchyní ze všech koutů bývalého Československa.

„Sám jsem nadšeným sběratelem jeho díla, měl jsem možnost studovat i jeho pozůstalost. Rekonstrukci kuchyní a náčiní jsme dělali právě na základě jeho prací,“říká Blahoslav Lukavec, organizátor vánoční výstavy ve sklepeních Betlémské kaple.

Vaření bývalo pracné

Pražská výstava dokumentuje, že vaření kdysi bývalo pracné – především kvůli tomu, že oheň bylo nutné rozdělat, regulovat a často se vařilo na chodbě v černé kuchyni, kde bylo hodně dýmu a málo světla.

Výjimkou nebyly ani takzvané dýmné jizby, které neměly žádný komín a odkud kouř z ohně unikal jen díky skulinám ve stropě a mezi trámy.

Tomu odpovídalo i nádobí a nejrůznější „udělátka“. „Řada z nich se nakonec neprosadila, svým vzhledem dnes působí bizarně a co do své funkce až záhadně. O to více ale mohou být jako exponáty přitažlivé,“věří Lukavec.

Jako velký obdivovatel Scheybalova díla pak věří, že výstava upozorní na fakt, jak významným sběratelem a nedoceněným dokumentaristou rodák z Kristiánova u Liberce byl. Dosud totiž knižně vyšel jen zlomek rozsáhlého díla.

Pozůstatek rodiny Scheybalovy spravuje Muzeum Českého ráje v Turnově, které ji získalo (a zachránilo) v roce 2010. Poněkud kuriózně – Scheybal zemřel bez potomků a majetek tak podědil stát.

Almara plná tisků

Řada z udělátek se nakonec neprosadila, svým vzhledem dnes působí bizarně a co do své funkce až záhadně.

Šlo přitom o největší přírůstek, který do svých sbírek kdy muzeum získalo – jen knihovna pilného sběratele má 45 tisíc položek. Stěhovala se i velká almara plná kramářských tisků a celkem tisíc krabic nejrůznějších sbírek, z nichž ty nejstarší sahají až do 17. století.

„Scheybalova sbírkamá obrovský význam pro široké okolí. Zahrnuje nepřeberné množství materiálů k mnoha tématům, která přesahují hranice našeho regionu,“vysvětluje Alžběta Kulíšková z turnovského muzea, která sbírku spravuje.

„Nedocenitelná je kresebná a písemná dokumentace lidové architektury, umění, řemesel a reálií, zejména z Pojizeří a Jablonecka,“dodává.

Pražská „kuchyňská“výstava není první, která vznikla na základě výzkumů severočeského etnografa a neúnavného kreslíře.

Pamatoval na něj i Jablonec nad Nisou, kde se se svou ženou Janou v 60. letech minulého století usadil. V bývalé faře u kostela sv. Anny je dnes umístěná národopisná expozice sestavená z díla manželů Scheybalových.