Neuveď nás v pokušení...
Papežova slova o potřebě lepšího překladu modlitby souzní s biblickými texty
Dočetli jsme se, že papež František chce změnit modlitbu Otčenáš. Jedná se o nejrozšířenější křesťanskou modlitbu. Modlí se jí i lidé, kteří se nehlásí k žádné církvi a do kostela chodí jen příležitostně. Senzačně znějící zpráva jim mohla připadat jako svědectví o aroganci nejvyššího představitele katolické církve. Jak už to u podobných zpráv bývá, je třeba ji zasadit do širšího kontextu.
Ve skutečnosti se papež nevyslovil pro změnu modlitby Otčenáš. Ve svém krátkém vyjádření pro seriál televize italské biskupské konference TV2000, v němž italský kněz Marco Pozzo probírá jednotlivé části modlitby, papež pouze kritizoval jednu z verzí italského překladu. Prosba „neuveď nás v pokušení“podle papeže není dobrým překladem, protože do pokušení nás neuvádí Bůh, nýbrž satan. Upozornil přitom na změnu, ke které došlo ve francouzské katolické církvi. Tam se od letošní první neděle adventní (3. prosince) při katolických bohoslužbách odříkává modlitba Otčenáš s prosbou „nenech nás podlehnout pokušení“.
Také v některých italských kostelech je možné již dnes zaslechnout tuto modlitbu ve znění „nenechávej nás na pospas pokušení“. Tato verze je používána s odkazem na katolický překlad bible, vydaný italskou biskupskou konferencí po schválení papežským stolcem v roce 2008, kdy byl papežem ještě Františkův předchůdce Benedikt XVI. Změna v biblickém překladu se v Itálii zatím nepromítla do znění modlitby v závazných textech pro katolickou liturgii, obsažených v tzv. misálu, jehož italská verze pochází z roku 1983. Papežova slova o nevhodném překladu je možné vnímat i jako pobídku italské biskupské konferenci k provedení revize italského znění misálu.
Překladatelský oříšek
Původní řecké znění modlitby, kterou podle Matoušova evangelia (Mt 6, 9-13) učil Ježíš svoje učedníky, je překladatelským oříškem. S ohledem na po staletí používaný latinský překlad bible, tzv. Vulgátu, vychází většina evropských jazyků při překladu modlitby z latinského znění prosby ve formě „neuveď nás v pokušení“(výjimkou je například španělština, kde se modlí „nenechej nás upadnout do pokušení“). Moderní biblické překlady z původního řeckého textu jsou přesnější a mnohdy se liší od tradovaného textu modlitby. U nás nejrozšířenější český ekumenický překlad bible z 80. let 20. století obsahuje znění „nevydej nás v pokušení“a v poznámce je alternativní verze „nevydej nás na pospas zkoušce“.
Podle biblistů je problémem jak překlad řeckého slovesa „eisferein“(většinou má prostorový význam ve smyslu „učinit, že něco nebo někdo je přeneseno z jednoho místa na druhé“, které se dá použít i metaforicky), tak slova „peirasmos“(jeho význam je širší než jen pokušení, jde o zkoušku obecně). V rozhovoru pro TV2000 papež František smysl prosby vysvětlil odkazem na jiný biblický příběh, v němž Ježíš zachraňoval tonoucího učedníka Petra: „Když mne satan uvádí do pokušení, ty mi prosím pomoz, podej mi svou ruku. Je to jako ten obraz, na kterém Ježíš napřahuje svou ruku k Petrovi, který ho prosí: Pane, zachraň mne, topím se, pomoz mi.“
Papež František má pravdu, že představa Boha uvádějícího do pokušení se příčí biblickým obrazům Boha i církevní tradici. Například list Jakubův k tomu uvádí: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.“(Jk 1, 13). Církevní spisovatel Tertulián při výkladu modlitby na konci 2. století napsal: „Nebe nás uchovej, abychom si mysleli, že nás Bůh může pokoušet.“Jiný významný teolog Órigenés o pár let později tuto prosbu vyložil slovy: „Prosíme o záchranu z pokušení; ne o to, abychom nebyli vůbec pokoušeni, nýbrž abychom pokušení nepropadli.“Podobným způsobem se vyjadřují také moderní církevní dokumenty. Například kompendium katechismu katolické církve z roku 2005 prosbu vykládá slovy: „Prosíme Boha Otce, aby nás nenechal samotné a na pospas pokušení. Prosíme Ducha, abychom uměli rozlišovat mezi zkouškou, která dává růst v dobru, a pokušením, jež vede ke hříchu a ke smrti, a na druhé straně mezi být pokoušeni a souhlasit s pokušením.“
Žádná troufalost
Papežova slova o potřebě lepšího překladu modlitby mohou znít troufale, ale nejsou ničím novým. Naopak souzní s biblickými texty a vyjádřeními teologů i církevních dokumentů. Pokud někomu připadá jeho snaha o změnu zažité modlitby nereálná, je možné odkázat na podobné snahy. Jedna z nich právě probíhá v naší zemi stranou pozornosti médií. Českobratrská církev evangelická na synodu v květnu 2017 schválila návrh drobných změn v modlitbě Otčenáš a ve vyznání víry. Jedním z argumentů v jejich prospěch je ohled na znění používané v katolické církvi. Pokud změny schválí jednotlivé sbory, v obou církvích se bude používat stejný text. Zda se i u nás rozproudí diskuse o změně prosby „neuveď nás v pokušení“, ukáže čas. Do té doby budou muset faráři a kazatelé věřícím připomínat, že Bůh není tím, kdo by je uváděl v pokušení. Naopak je tím, kdo jim pomáhá pokušením nepodlehnout.