Věční recyklanti

Nová vláda vyměňuje náměstky, zatím postaru

Hnutí ANO nemá lidi, a tak recykluje staré kádry. Jak jinak vysvětlit angažmá Cyrila Svobody u premiéra a Jeronýma Tejce u ministra spravedlnosti Roberta Pelikána? Je najímání členů konkurenčních politických stran čistý „manažerismus“, tj. technokratické povolání odborníka?

Ani náhodou, je to ze strany ANO též nátlak na konkurenční strany, které se odmítají stavět vstřícně ke koalici s Andrejem Babišem. Jeroným Tejc může svými sněmovními zkušenostmi a schopnostmi zajisté pomoci ministru spravedlnosti při přesvědčování poslanců. Nicméně určitě by se našel někdo uvnitř ANO, kdo by to zvládl též a neměl by za sebou barvitou politickou historii jako pan Tejc. Ale momentálně není zájem, jako by hesla o tom, že politiky recyklují jen „staré“strany, najednou neplatila. Vidíme v tom rozpor, který nemluví ve prospěch hnutí ANO.

Obsazení ministerstev a následné vyhazovy politicky zaháčkovaných náměstků mohou sloužit jako účinný politický instrument – a možná svou roli splní. Výsledek uvidíme třeba až ve druhém pokusu o vládu. Nicméně devíza, kterou se hnutí ANO mohlo druhdy chlubit, tedy jistá serióznost, je vepsí. V čem je bezzásadový pragmatik (ostřílený politický matador, chcete-li) lepší než politik bez zkušenosti, ale s chutí prosadit myšlenku? No přece v poslušnosti. Vzkříšené politické mrtvoly budou nejen poslušny „manažerských“rozkazů, budou i snadno vyhoditelné. Ve světle těchhle prapodivných kroků by bylo největší pomstou Andreji Babišovi, aby tenhle jeho výběr ministrů získal důvěru. O popularitu by se připravil sám.

To, že se novopečení ministři vůbec neohlížejí na své hnutí, věští do budoucna problémy. Poslanci nejsou zaměstnanci, a to ani ANO, ani Agrofertu. Pokud s nimi stranické vedení hodlá nadále zacházet jako s bezduchou masou, nemusí být napříště tak poslušní a flexibilní. Nepříliš nadšeně se poslanecký klub tvářil, už když měl z taktických důvodů předsedu ODS Petra Fialu, jako šéfa druhé nejsilnější strany ve sněmovně, dvakrát za sebou nezvolit do vedení komory a po týdnu pro změnu zas zvolit.

Manažerské metody jsou jistě efektivní při vyjednávání a nepochybně jimi lze dosahovat měřitelných výsledků. Nelze jimi ale nahradit politickou angažovanost – občanskou aktivitu. Politicky neutrální rozhodnutí neexistuje, proto je iluzí i manažerské dobro. Martin Zvěřina