O malých většinách
Již příští týden Lidové noviny odhalí tradiční Slovo roku. Poslední letošní Depeše ho samozřejmě nemíní prozradit, ba ani naznačit, kam se výsledek bude upírat. Již teď lze ale konstatovat, že se anketa LN vyhnula slovu, které sice není nijak sexy, není ani vtipné a novátorské, přesto dobře vystihuje dění v domácí i evropské politice v roce 2017. Tím slovem je většina. Přesněji řečeno debaty, jak malá může být většina, aby si získala přední místo v médiích i hospodských debatách.
Jako první většinu zřejmě napadne první vláda Andreje Babiše. Menšinová, a pokud se přes svátky neodehraje nějaký průlom, pak i bez majority v parlamentu. Prezidenta Miloše Zemana ovšem zastupitelská váha nechává chladným. Pro něj je to plnohodnotná vláda, která se nemá ohlížet na podporu a raději pracovat (makat, chcete-li) ve prospěch lidí. Což je jen další úniková strategie, jak se vyhnout dělení na menšinu a většinu. Lidé jsme vskutku všichni. V případě Babišova kabinetu je na to ovšem možné jít i z druhé strany. Takzvaný demokratický blok (ODS, lidovci, TOP 09 a STAN) má dohromady 48 poslanců. Tedy většinu „antibabišovských“hlasů. Vmanévroval se ale do role přezírané menšiny, takže jiná menšina, ta „babišovská“, musela konat.
V evropské politice je to s dominancí a disentem úplně jinak. Byť odpor ke kvótám kromě Česka sdílí ještě tři další země z 27 členů EU, vydává se náš názor nikoliv za menšinový, ale rovnou za logický, správný a potřebný. Jako by většina EU nebyla státotvorná, ale pomýlená.
Češi se cítí jako menšinoví lídři – nejen v otázce uprchlíků, ale i názorech na euro nebo na regulaci držení zbraní. A opět je tu možný dvojí výklad. Menšině se nesmí upírat právo a EU by vzhledem k demokratickému deficitu měla vždy dojít ke konsenzu. Většinové hlasování v Evropské radě je umlčování unijního disentu, zaznívá z Česka. A obráceně – když se na něčem shodne většina, je to špatně jen proto, že pro někoho nejsou třeba migranti národním ohrožením, ale věcí evropské solidarity?
Alespoň že většinu lidí o Vánocích politika nezajímá. Přitom i letošní svátky narození Páně dokazují, že zažitá většina se může mýlit. Nechme to tak. Menšina teologů nemůže zrovna teď o adventu ostatním vnucovat, že verš „neuveď nás v pokušení“v otčenáši je překladatelský kiks, který dělá z Boha pokušitele.
Stejně jako andělské „pokoj lidem dobré vůle“z Lukášova evangelia, které korunuje nejeden český betlém. Další známý překladatelský přehmat. Ti, kdo dobrou vůlí nedisponují, na pokoj nemají nárok? Mnohem přesnější je kralický převod „lidem dobrá vůle“. Jenže o to nejde. Zažitý překlad může být zavádějící, má ale i své téměř vánoční kouzlo. Lidé dobré vůle – to zní slibně a radostně. A navíc pořád můžeme ještě doufat, že je jich většina.
Byť odpor ke kvótám kromě Česka sdílí ještě tři další země z 27 členů Evropské unie, vydává se náš názor nikoliv za menšinový, ale rovnou za logický, správný a potřebný. Jako by většina EU nebyla státotvorná, ale pomýlená.