První stupeň se zreformoval
Výuka je vychýlená směrem k přírodním vědám, komentuje Miroslav Hřebecký výsledky testování školní inspekce
Výsledky nedávno zveřejněného šetření znalostí žáků 5. a 9. tříd a víceletých gymnázií České školní inspekce komentuje programový ředitel společnosti EDUin.
roslav Hřebecký, Mi-
LN Jak bylo šetření organizováno a jak relevantní je to průzkum?
Česká školní inspekce testovala 3700 škol a 90 000 dětí. Testovali se žáci v pátých a devátých třídách a v odpovídajících třídách víceletých gymnázií, a to z většiny předmětů. Ovšem ne tak, že by všichni vybraní žáci byli zkoušeni ze všeho, nýbrž tak, že vybrané třídy byly testovány z určených předmětů. Zkušební otázky jsem v ruce neměl, inspekce je nezveřejňuje, ale jde o dotazníkové šetření přes počítač, a tak předpokládám, že šlo o průzkum znalostí pomocí uzavřených otázek nebo otázek, na které je jednoznačná odpověď. Testovaly se zkrátka věci, které se testovat dají, nikoli skutečné porozumění. V tomto jsou možnosti každého hromadného testování z principu omezené. Ale v rámci testování tvrdých dat bych šetření ČSI považoval za objektivní, kvalitní a statisticky relevantní.
LN Žáci pátých tříd si vedli v některých předmětech o dost lépe než deváťáci, samozřejmě v relativním srovnání. Nešlo o porovnání jedněch s druhými, ale vždy vůči nějakému předpokládanému výsledku. A páťáci předpokladu dostáli lépe. Jaké jsou možné důvody?
Pod očekávanou úspěšností, tedy hůř, než Česká školní inspekce očekávala, dopadli deváťáci v přírodovědných předmětech, jako je zeměpis, chemie, fyzika, přírodověda. Naopak páťáci si v této oblasti vedli dobře. V předmětu člověk a příroda, který je ekvivalentem přírodovědných předmětů na prvním stupni, dopadli nad očekávání.
LN Jak si větší míru neúspěchu deváťáků v přírodovědných oborech vysvětlujete?
Struktura předmětů, které se vyučují na základních i středních školách, je velmi vychýlená směrem k přírodním vědám. Učíme se chemii zvlášť a fyziku zvlášť, přitom jsou příbuzné. Děti „pitvají“atom dopoledne ve fyzice, odpoledne v chemii a často jim ani nedojde, že je to ta samá částice. Učivo jde velmi detailně do hloubky, a i testy jsou tím pádem náročné. Mnozí rodiče dětem již na druhém stupni základní školy s látkou nedokážou pomoci.
A proti tomu máme ze společenských věd pouze dějepis a občanskou výchovu, na střední zvanou přesněji základy společenských věd. Tento předmět v sobě zahrnuje právo, ekonomii, politologii, sociologii, psychologii, sexuální výchovu, protidrogovou prevenci a často i další průřezová témata jako mediální výchovu, finanční gramotnost či chování v mimořádných situacích. Na vše tohle jsou zpravidla v souhrnumaximálně dvě hodiny týdně, zatímco na přírodní vědy trojnásobek.
LN Domníváte se tedy, že jsou společenské vědy ve škole na rozdíl od těch přírodních podceňovány?
Ta disproporce je do očí bijící. A to prosím říkám jako vystudovaný chemikář, který ten předmět léta učil. A ptám se: Je pro člověka důležitější, aby ho škola naučila orientovat se ve smlouvách, nebo spíše určovat oxidační čísla prvků ve sloučeninách? Automechanik společenskovědní gramotnost bude potřebovat stejně jako vysokoškolák. Ač neradi, každý z nás musí někdy něco reklamovat, uzavírat hypotéku, brát si půjčku, soudit se. Bez aspoň základní znalosti fungování státu a práva taky nelze rozumět tomu, co se píše v novinách, ani základním věcem v politice.
LN Deváťáci ale ve výchově k občanství dopadli celkem dobře…
Je to překvapivé, protože jiné průzkumy mapující například znalosti demokratických procesů u nich prokázaly až katastrofální neznalost. Takže je otázka, co se vlastně testovalo a jak. Nad očekávání dobře dopadli žáci devátých tříd i v češtině – a taky by bylo zajímavé vidět, jak byly testy koncipovány.
LN Mohlo se tedy stát, že otázky v občanské výchově byly relativně snadné, zatímco ty přírodovědné naopak příliš těžké, a to ovlivnilo výsledek?
Je to možné, byť se určitě vycházelo ze stanovených výstupů vzdělávacího programu. V občance se toho stihne probrat s ohledem na malý prostor velmi málo, takže se jede po povrchu – a je možné, že otázky se tedy týkaly celkem elementárních věcí. Naopak v chemii, fyzice či matematice se toho po dětech chce neúměrněmoc a látka je tak komplikovaná, že se nakonec děti nenaučí ani to, co by mohly, kdyby bylo učiva méně a bylo více opřeno o reálný život.
LN Námitka může znít, že fyzikální jevy jsou součástí naší každodenní zkušenosti. Měli bychom vědět, jak funguje elektřina, co způsobuje změny počasí...
Je ovšem otázka, jestli současný styl výuky opravdu k porozumění vede. Podle mě spíš ne. Polovina školáků vám odrecituje Ohmův zákon. Proč ne. Někdo i ví, co které písmenko ve vzorci znamená za veličinu, premianti si dokonce vybaví i jednotky. Vsadím se ale, že drtivá většina žáků, když přijedou s rodiči na chalupu řezat dřevo elektrickou pilou a natáhnou si k tomu přes celou zahradu stometrovou tenkou prodlužovací šňůru, se bude divit, proč ta pila netáhne. Přitom to je také Ohmův zákon. Když už se ho učit, tak raději začít odsud než počítat čistě teoretické příklady do sešitu.
Na přílišnou hloubku probírané látky upozorňuje v závěrečné zprávě i Česká školní inspekce. Tak se nechme překvapit, jak na to ministerstvo zareaguje a zda čeští učitelé připustí, že by se dalo učit i jinak.
LN Chabější výsledky deváťáků v přírodovědě mohlo ovlivnit i to, že už jsou vyprofilovaní...
Ano, a tudíž kašlou na to, o čem vědí, že už nebudou potřebovat. Když chce jít kluk na automechanika, chemie mu už je úplně ukradená. Tak jako holce, která jde na kadeřnici. Přitom se hluboce mýlí – ten automechanik by měl stříhat ušima, až se bude probírat třeba koroze a ochrana proti ní, kadeřnice bude jistě barvit vlasy peroxidem a také se jí bude hodit vědět, jak to funguje a jak s tou látkou zacházet.
LNV angličtině skórovaly dobře obě věkové skupiny…
To má podle mě jasné vysvětlení. Je tu nová generace, které vstupuje angličtina do života nejen ve škole. Učí se jazyk i mimo školu: hraje hry v angličtině na počítači, dívá se na anglojazyčné filmy v originále, poslouchá hudbu, stahuje si aplikace, které nemají českou jazykovou verzi. To je potěšující, je tu nové pokolení, které nemá problém se v angličtině domluvit a třeba vyjet na studijní stáž ven.
LN Páťáci neskončili pod očeká- vanou úrovní inspekce ani v jednom předmětu. Buď dopadli podle očekávání, nebo nad očekávání. Proč jsou na tom páťáci lépe?
Bylo by třeba vidět, zda jsou testy opravdu srovnatelné, neb srovnáváme dvě kategorie, takříkajíc dvě váhy, těžkou a lehkou. Ale nelze si nevšimnout, že u deváťáků se všechny přírodovědné předměty drží v jednom chumlu slabšího výsledku a k nim se přidává zeměpis. Ten se taky dá učit dvěma způsoby, přírodovědně jako fyzicko-geografický a společensky jako politicko-hospodářský. Zdá se mi, že v mnoha školách se učí především výška hor, délka řek a kde co leží. O poznání méně se probírá, jaká kde žije populace a jaké má zvyky, životní styl a kulturu. Je to pořád geografie staré školy. V sešitech nebo písemkách občas vidím takové skvosty jako „ve městě se vyskytuje především kožedělný průmysl“. A když se zeptáte žáčka, co znamená kožedělný, jak to funguje a jaké výrobky se vyrábí, netuší. Odvětí, že „je to něco s kůží“. Přitom ideálem by bylo i tento předmět použít především k poznání a pochopení současného světa a neztrácet čas trénováním, kde co leží na slepých mapách, na to mají všichni teenageři Google Maps ve svém mobilu.
LN Zpět k páťákům. Dá se tedy něco vyvozovat z toho, že děti na konci prvního stupně měly výsledky v souladu s očekáváním, nebo ho dokonce překonaly? A že v žádném předmětu neskončily hůř, než měly?
První stupeň se reformuje rychleji než ten druhý. To člověk vidí hned, když se jde do škol podívat. První stupně jsou barevné, všude visí nějaké dětské výtvory, nástěnky jsou plné výstupů z projektů, na chodbách jsou hrací koutky s kobercem, kde se dětimohou válet o přestávkách, ale sednout si tam i s paní učitelkou v rámci hodiny a popovídat si třeba o knížkách. Druhý stupeň často vypadá jako holobyt. Na nástěnce – pokud tam vůbec nějaká je – visí za ucho dva ošuntělé papíry. Panuje tam anonymita, střídání učitelů, kteří spolu vzájemně příliš o svých předmětech nekomunikují, dominuje frontální výuka. Takže když děti přijdou do šestky, často skuhrají, mají pocit, že si pohoršily.
LN Jsou na prvních stupních schopnější a snaživější učitelky?
Učitelky na prvním stupni mají třídu na více předmětů, takže když se paní učitelka vzdělává, efekt je plošný. Navíc je k tomu nucena tím, že pozornost dětí už jinak než hravou formou výuky neudrží, dnešní děti nebudou sedět s rukama za zády. Vedle toho se ale sluší připomenout, že na druhém stupni to mají pedagogové těžší proto, že pracují s dětmi v pubertě, která přestavbou mozku i celého těla dokáže notně zamíchat kartami a oslabit jejich výkon a pozornost.
LN Co matematika? Deváťáci i v matematice skončili pod úrovní očekávání, páťáci o něco lépe, na úrovni očekávání.
Dokud se bude učit tak, že učitel ukáže výpočet příkladu a žáci si to trénují opakováním výpočtu, bude to vypadat pořád stejně a úroveň nahoru nepůjde. Tenhle model se přežil. Nemůžeme stále učit jako za Rakouska-Uherska. Není to tím, že by děti byly hloupější nebo roztěkanější. Dnešní dítě prostě není ochotné a schopné si každý den sednout a vypočítat si takto deset příkladů. Dnešní děti musíte zaujmout, nastolit takový problém, aby to pro ně byla výzva a byla radost se nad tím zamýšlet. U mechanických dosazování do vzorečků mnozí skřípou zuby a ti nadanější si říkají: „Tohle si tak nahodit do Excelu.“
LNV mnoha základních školách se na prvním stupni prosazuje Hejného matematika. Mohlo to výsledky ovlivnit?
To nevím a nemám pro to žádné důkazy. Osobně si myslím, že se ještě neučí tak dlouho a tak rozšířeně, aby to mělo statisticky významný dopad. Navíc mnoho škol může třeba deklarovat, že učí podle Hejného matematiky, protože se to dnes nosí, ale třeba to učí jen jedna učitelka z pěti. V dotazníku ovšem ředitel zaškrtne ano. Je ale nesporné, že Hejného metoda dokáže děti nadchnout, a proto tam, kde ji zavedli, mají děti tento předmět obecně více rády, není to pro ně takový strašák.
LN Podle šetření nevalně dopadla i celá třetina studentů víceletých gymnázií. Skončili hůř než celá třetina nejlepších dětí ze základních škol, kterých je ale mnohem více. Jak byste okomentoval tohle?
Jinými slovy se tam dneska dostane kdekdo. Což vlastně nemusí být špatná zpráva pro ty, kdo si myslí, že vyvádět talentované žáky ze základních škol na víceletá gymnázia není dobré, když to narušuje společenskou soudržnost. Což si já třeba myslím. Pokud ale zadání bylo vytvořit vzdělávací instituce pro ultraelitu, pro ty nejnadanější žáky, pak se to nepovedlo. Gymnázia pohltila 10 až 12 procent dětí v regionech a přes 20 procent v hlavním městě. Pětina dětí v Praze jde na víceleté gymply. To jistě neznamená, že v Praze žije tolik supernadaných dětí.
A když už mluvíme o výběrových školách, je třeba taky okomentovat, jak probíhá výběr na tyto školy, zvláště po slavném zavedení jednotných přijímacích zkoušek. Na základě testů vybe-
Je to problém na mnoha úrovních. Mluvíme stále o inkluzi. Realizujeme ji zdola, ale ne shora. Tam jsme na ni nějak zapomněli. Shora je systém silně selektivní. To je první věc. Druhá věc souvisí s tím, o čem jsme mluvili před chvílí. Nedobrá úroveň druhého stupně základních škol souvisí alespoň částečně i s tím, že vyvádíme chytré děti v deseti letech pryč ze základních škol. Zajímavé v téhle souvislosti ale je, že na odchodu jedničkářů na víceletá gymnázia mohou vydělat děti hned v druhém sledu, „dvojkaři“. Ti se po odchodu jedničkářů stávají ve třídě premianty, což je motivuje. Ale to je právě ten princip, proč se vyplatí mít ve třídě všechny. Když někoho v týmu táhnu, mám pocit odpovědnosti. Tedy měl bych mít. Je to spirála, která vede nahoru. S tímto například velmi dobře pracuje skautský systém výchovy a vnitřní organizace.
Další faktor, popsaný sociology, je ten, že u nás excelentnost žáků do velké míry závisí na rodinném zázemí. Intelektuální nebo ambiciózní střední třída si pohlídá, aby se jejich dítě dostalo na dobrou školu, zaplatí mu doučování, nadriluje ho na testy. Těch 30 procent slabších dětí na gymnáziích ukazuje na tuhle realitu. Dostali je tam ambiciózní rodiče, kteří stojí o to, aby potomek měl dobré vzdělání. Ale jejich studijní předpoklady nejsou o nic větší, ba jsou i menší než u dětí jiných, které zůstaly na základkách.
Autorka je spolupracovnicí Akademie Lidových novin