Z outsidera to dotáhl na vrchol
Izraelský bojkot
Nový rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache ušel v politice dlouhou cestu. V mládí sympatizoval s neonacisty, pak se stylizoval do role supermana, který zachrání Vídeň před islámem. Teď se tváří konstruktivně a podporuje členství v EU.
VÍDEŇ/PRAHA V pondělí krátce před polednem dosáhl 48letý Heinz-Christian Strache konečně svého cíle. Rakouský prezident ho právě jmenoval vicekancléřem, a tím posvětil i novou koaliční vládu konzervativních lidovců (ÖVP) a Stracheho pravicových svobodných (FPÖ).
Politik, jenž byl dosud vůdcem parlamentní opozice, byl dlouhou dobu považován za kopii jiného rakouského populisty, Jörga Haidera, který zahynul v roce 2008 při autonehodě. Nyní ale dokázal definitivně vystoupit z jeho stínu, protože do celorakouské vlády to Haider navzdory svým volebním úspěchům v 90. letech minulého století nikdy nedotáhl.
PROFIL
Přitom ještě před rokem v tuto dobu si mohl dělat lídr svobodných dokonce i naděje na vítězství v příštích parlamentních volbách. To bylo v době, kdy v Rakousku vrcholila prezidentská kampaň a kandidát FPÖ Norbert Hofer měl dobrou šanci je vyhrát.
Pak si ale topící se lidovci v rámci pudu sebezáchovy zvolili do svého čela populárního mladého ministra zahraničních věcí Sebastiana Kurze a Stracheho sen o vítězství se začal rozplývat.
Volby vyhrál Kurz a Strache mu teď bude v nové koalici sekundovat alespoň jako místopředseda vlády. Nikdo ale netuší, jak si šéf svobodných ve státotvorné roli povede a jestli se s ní spokojí.
Stracheho cesta na politický vr- chol země nebyla samozřejmá. Vyrůstal v neúplné rodině bez otce. Ten, původem z Liberce, od ní odešel, když mu byly tři roky. Jeho matka ho poslala brzy do přísné internátní školy.
„Bojová cvičení“v lesích
Na toto období dnes v rozhovorech vzpomíná s tím, že zde se prý naučil bránit šikanování od starších spolubydlících a naopak zastávat se utiskovaných. Život bez otce a fungující rodiny Stra- cheho zřejmě přivedly do prostředí rakouských neonacistů. Bylo mu nějakých osmnáct let, když se začal účastnit takzvaných bojových cvičení, kdy se členové různých neonacistických skupin o víkendech scházeli v hlubokých lesích jižního Rakouska. Zde se cvičili v bojových sportech, simulovali boj zblízka, ale také spřádali plány, jak se v zemi vypořádat s „neněmeckými silami“. Strache dokonce v té době chodil s dcerou Norberta Burgera, jednoho z šéfů militantní extrémní pravice v Rakousku. Na tyto kapitoly svého životopisu dnes Strache přirozeně příliš rád nevzpomíná. O cvičeních v lesích prohlašuje, že to „bylo něco jako paintball“. Nicméně před říjnovými volbami kvůli tomu neváhal ukončit rozhovory se zahraničními médii, pokud na to přišla řeč.
V době, kdy se stýkal s extrémní pravicí, vstoupil Strache do strany svobodných. Zde ovšem narazil na nový problém. FPÖ
Izraelská vláda nebude udržovat kontakty s ministry nové rakouské vlády navrženými FPÖ. Důvodem je, že strana se dostatečně nedistancovala od antisemitismu. Například ministr vnitra Herbert Kickl je mj. autorem výroku Jörga Haidera na adresu tehdejšího šéfa rakouské židovské obce Ariela Muzicanta, že „jak se může jmenovat Ariel ten, kdo je spojován s takovou špínou“.
Bojkot se vztahuje i na ministryni zahraničí Karin Kneisslovou, která ač není členkou žádné politické strany, byla navržena svobodnými. Ona sama je přitom první šéfkou rakouské diplomacie, která hovoří arabsky i hebrejsky.
byla odjakživa stranou společenských elit čili zpravidla vysokoškolsky vzdělaných lidí. Strache, jenž byl původně dentistou, ovšem sotva dokončil střední školu, vysokoškolská studia přerušil. Stal se tak znovu outsiderem.
Své „manko“se snažil vyrovnat několika způsoby. Jednak vstoupil do jednoho z mnoha velkoněmeckých studentských spolků, k takzvaným buršákům. Jeho členové tvoří odjakživa intelektuální podhoubí strany. Pak se oženil s dcerou Ewalda Plachutty, majitele známých vídeňských restaurací, což Strachemu otevřelo dveře do společnosti. Manželství ovšem nevydrželo. Před rokem se oženil podruhé a vzal si modelku.
V posledních letech objevil šéf svobodných náklonnost k pravoslavné spiritualitě. Na pravém zápěstí například neustále nosí pravoslavný modlitební náramek podobný růženci. Udržuje také těsné politické kontakty se srbskými a ruskými politiky.
A lídr svobodných již také nevidí v každém Rakušanovi cizího původu potenciální problém. Je například obdivovatelem fotbalisty tmavé pleti Davida Alaby, jehož označuje za dobrý příklad povedené integrace do většinové společnosti.