„Bránit Peroutku je nezbytnost“
BRNO/PRAHA Minulý týden uplynul rok, během něhož Terezie Kaslová marně čekala na rozhodnutí Nejvyššího soudu o své při s prezidentskou kanceláří. Žalovala ji kvůli výrokům prezidenta Miloše Zemana, podle nichž Kaslové děd, slovutný novinář Ferdinand Peroutka, podlehl fascinaci nacismem a napsal článek s titulem Hitler je gentleman.
Ačkoliv takový článek psaný Peroutkou neexistuje, prezident se navzdory pravomocnému rozhodnutí soudu neomluvil. Na druhou stranu podle stejného verdiktu lze přistoupit na to, že Peroutku v jistém slova smyslu nacismus fascinoval. Obojí Kaslová odmítá, proto vyhlíží výsledek podaného dovolání. „Pořád si myslím, že když člověk říká nepravdu, má být schopen se k tomu přiznat a omluvit se,“říká
v rozhovoru pro LN.
Kaslová Terezie
LN Kolikrát jste si během uplynulého roku na spor kvůli prezidentovým výrokům vzpomněla?
Nebudu říkat, že každý den, ale obden určitě. Protože i kdybych si nevzpomněla, dost lidí se mě na to ptá.
LN Na co se vás ptají?
Jestli už soud rozhodl tak, aby se pan prezident, potažmo prezidentská kancelář omluvili.
LN Celkově jste strávila sporem s prezidentskou kanceláří dva a tři čtvrtě roku. Jaký pocit jste během té doby získala z české justice?
Že to trvá tak dlouho, mě sice může mrzet, ale vím, že jiné kauzy se řeší roky. Ale nejvíc mě zaskočil rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze, kdy se pan soudce rozhodl přistoupit k vlastně jakémusi historickému hodnocení. To podle mého názoru laika přísluší historikům (soudce Tomáš Novosad uvedl, že z Peroutkova díla fascinace nacismem, jakási uhranutost plyne – pozn. red.).
LN V čem je podle vás nepatřičné, že soudce při svém rozhodování hodnotil celkový kontext Peroutkova díla?
Já si netroufnu hodnotit počínání soudu, obzvlášť ve svém sporu. Ale čekala bych, že pokud se soudce rozhodne hodnotit dílo, i když to není smyslem tohoto sporu, že si k tomu přizve odborníky. Třeba i několik odborníků, protože kdo může hodnotit to, co vzniklo v roce 1938, bez důkladné znalosti doby, stylu a prostředí.
LN Vadí vám, když někdo o Peroutkovi a jeho díle smýšlí kriticky?
Nikdy bych nežalovala nikoho za to, co si myslí o Peroutkovi. Chápu, že někdo ho nemusí mít rád nebo ho neobdivuje. To je věc každého člověka. Nepodávala jsem žalobu kvůli tomu, že si někdo o mém dědečkovi myslí něco špatného. Já jsem prezidentskou kancelář žalovala za to, že výrok o tom, že Peroutka byl fascinován nacismem, podle pana prezidenta dokládají jeho dva články. Ale jeden neexistuje a druhý napsal někdo jiný. Má žaloba se týká této konkrétní věci. A nikoliv toho, co si kdo myslí o jeho díle. LN Uvažovala jste někdy o tom, jak o vaší při s prezidentem Zemanem přemýšlí česká veřejnost?
Tu věc nedělám kvůli tomu, co si kdo myslí. Je to pro mě velmi důležitá, osobní věc. Samozřejmě mě potěšila a do jisté míry i překvapila mimořádně pozitivní reakce mnohých lidí. Možná jsem spíše čekala, že se ozvou příznivci prezidenta Zemana, ale za celou tu dobu jsem negativní reakce ve smyslu, jak si dovoluji žalovat prezidenta, obdržela asi tři. Jako co si to dovoluji, soudit prezidenta. Ale jinak jsou reakce velmi podporující, příjemné, a dokonce mě občas někdo zastaví na ulici a řekne, že mi drží palce a že je fajn, že takovou věc dělám. LN Vzešlo podle vás dosud z tohoto sporu něco dobrého?
Mě těší, že mě lidé podporují. Jsem všeobecně spíše nedůvěřivá, takže mám radost, když vidím, že tato kauza zajímá a dotýká se i jiných. Naprosto mě překvapilo, že někteří hodnotí mé jednání dokonce jako statečné. Statečnost to podle mě ale není, je to nezbytnost. Statečný byl Peroutka, když za protektorátu dokázal odmítnout vedení obnovené Přítomnosti, i když věděl, že to bude znamenat, že ho pošlou zpátky do koncentráku. To je statečné. Že já ho tu hájím, statečné není.