Má-li Špindl pravdu, je to s námi zlé

Až budou jednou historici zpětně zkoumat mentální stav české společnosti v této možná zlomové době, neměli by rozhodně zapomenout na komedii Špindl, v níž se režisér Milan Cieslar pokouší trefit do současného lidového vkusu. Pokud se mu to totiž opravdu povede, leccos se tím vysvětlí.

Snímek o třicátnicích, které vyrazily lyžovat do „českého Las Vegas“, sází na tradiční oblibu českých lyžařských komedií, kterou v 50. letech odstartovala odborářská agitka Anděl na horách. Laťka tu tedy není nastavena kdovíjak vysoko, což loni potvrdila i třeskutá komedie Padesátka, ale film Špindl ji snížil na úroveň opravdu přízemní. Zmíněný Anděl na horách měl alespoň tu velkou přednost, že jeho hlavní představitel Jaroslav Marvan byl skvělý herec a i zbytek obsazení vládl hereckým řemeslem. Naproti tomu ve Špindlu se to hemží lidmi, kteří – jinak se to říci nedá – hrát prostě neumějí a o to větší soucit pak budí ta hrstka slušných herců, která je nucena se jejich úrovni přizpůsobit. Kýženým předobrazem Špindlu jsou zřejmě komedie, kde chytré postavy říkají vtipné repliky, ale bohužel zde jen hloupé postavy vypouštějí z úst hlouposti. Jednou z obětí tohoto filmu je herecké umění Anny Polívkové, která dostala za úkol zahrát naivní ženu toužící po vdavkách s přelétavým instruktorem lyžování.

Nemá ale smysl zde příliš rozebírat jednotlivé tristní výkony nebo to, co Cieslarův film nabízí jako děj. Pro snímek Špindl je určující jeho celková pachuť lepivé podbízivosti, vyjádřená i v jeho hudební složce – mladý mužský hrdina je totiž členem kapely, která ve Špindlerově Mlýně obstarává večerní zábavu a hraje „covery“českých hitů všeho druhu, třeba i znásilněnou podobu písní jako Černí andělé od Lucie nebo Pražákům je hej od Pražského výběru. Snímek Špindl zjevně sází na to, že existuje spousta lidí, kterým se právě toto (a právě v takto jalové podobě) líbí – a možná to tak i je. Od hlavní hrdinky se dozvíme, že je absolventkou gymnázia a v práci se moří s tabulkovým procesorem: je tedy zřejmé, že tento film necílí na slaboduché publikum, navzdory tomu u něj ale předpokládá naprostou povrchnost a absenci dobrého vkusu.

Film režiséra Milana Cieslara se prezentuje jako komedie, ale ve skutečnosti je to horor, a to hned v několika rovinách.

Líbí se vám obtěžování? Jezděte s Flixbusem

Co se týče zdrojů humoru, je Špindl ponejvíce utopen v primitivním sexistickém dusnu, nad něž jsou sice hlavní hrdinové naoko povzneseni, ale tvůrci z něj těží, co to jen dá. Zajímavý je v tomto ohledu přístup německého dopravce Flixbus, který si dal záležet na tom, aby byl ve filmu vidět, ale vůbec mu zřejmě nevadí, že je jeho zaměstnanec prezentovaný jako lascivní idiot. Patrně si spolu s Milanem Cieslarem myslí, že tohle na Čechy zabere. Tak tedy uvidíme.

Špindl