Affael se vrátil do Albertiny
hatých měšťanů. Pro jejich rodinné kaple maloval zejména oltářní obrazy a na nich již zmíněné Madony, které ho proslavily tak, že jsou dodnes s jeho jménem spojovány nejvíce. Albertina jich představuje celou sérii, i když řadu z nich jen v četných přípravných studiích. Jsou to Madony soucitné, kojící, klečící, sedící, s diadémem. Obraz Madona v zeleni však lze spatřit v nedalekém vídeňském Uměleckohistorickém muzeu, i když skici tohoto díla jsou k vidění v Albertině.
Pět let práce na výstavě
Mimořádně tu září Madonna dell’Impannata, jejíž vývoj je doložen všemi dochovanými skicami. Raffael ji maloval na zakázku bankéře Altovitiho a právě pro přítomnou výstavu byla speciálně restaurována. Raffael obraz však sám nedokončil, to už zůstalo na jeho žácích. Významného mecenáše Altovitiho Raffael rovněž portrétoval, přičemž tato podobizna, která je také v expozici zastoupena, byla dlouho považována za malířův autoportrét.
K nejstarším vystaveným Raffaelovým dílům však patří jeho skutečný autoportrét z roku 1506, ale také kresby a obrazy, které zřejmě namaloval během svého učení u malíře Perugina. Kromě tématu Raffaelových Madon nutno připomenout alespoň jeho mistrovské dílo na biblické téma Betlémské vraždění dětí, jehož vývoj je rovněž doložen řadou skic. Zdokumentována je i Raffaelova spolupráce s rytcem Marcantoniem Raimondim, s nímž toto veledílo provedl i jako rytinu.
Když po papežovi Juliu II. nastoupil Lev X., pověřil Raffaela vypracováním návrhů na deset tapiserií s náměty příběhů apoštolů. I toto velkolepé téma je v expozici zastoupeno. Stejně jako před lety využila Albertina i nyní bohatství svých fondů i zápůjček od renomovaných institucí, které stejně jako ona vlastní velkou sbírku Raffaelových prací (Uffizi, Muzeum Vatikán, Louvre, Prado, Královské sbírky britské královny Alžběty II., oxfordské Ashmoelovo muzeum...). Výstavu o Raffaelovi, patřícím s Michelangelem a Leonardem da Vinci do slavného renesančního triumvirátu, připravoval kurátor Achim Gnann ve spolupráci s Ashmoelovým muzeem v Oxfordu plných pět let.
Autorka je publicistka