Uber, nebo přidej?
Regulace digitálních platforem by měla myslet hlavně na jejich zákazníky a zaměstnance
Evropa se v posledních letech potýká nejen s přicházejícími migranty, odcházející Británií a přešlapující střední Evropou. Trošku stranou českého zájmu je tvrdý střet, který Brusel svádí s velkými nadnárodními online firmami, jako je Google, Facebook nebo Uber. Ve středu Soudní dvůr EU jasně řekl, že poslední jmenovaný není jen obyčejná aplikace na chytrém telefonu, ale dopravní služba, a státy mají konečně jasno, že je mohou regulovat. Jde o zásadní rozsudek, protože se nejvyšší evropští soudci přiklonili k tomu, že inovativní obchodní model takzvané digitální platformy není žádným důvodem, aby se firma vyhýbala běžným zákonům a jiným předpisům.
V případě Uberu se tak otevírá velká příležitost i pro Česko, abychom si řekli, jak mají vlastně vypadat regulace pro osobní přepravu v době chytrých mobilů, GPS, mobilního internetu a aplikací. Je přitom dobře, že ministr dopravy Dan Ťok vnímá nutnost rychlé reformy, ideálně podle estonského vzoru. Estonci jsou koneckonců k digitalizaci snad nejpřátelštější stát v EU a asi není náhoda, že právě od nich pochází i Taxify, největší evropský konkurent americké firmy.
Naším cílem by tak neměla být větší regulace Uberu či Taxify, ale deregulace taxislužby. Zaměřit se přitom musíme hlavně na to důležité – zajistit ochranu spotřebitele, zákazníků, zkrátka cestujících. Díky rozsudku se nám také otevírá cesta, jak od obvykle nepříliš ochotných firem získat potřebné informace a data. Budeme tak moci řádně zdanit nejen je samotné, ale i ty, kdo si s jejich pomocí vydělávají, jak to známe třeba právě z Estonska.
Práce v době digitální
Rozhodnutí Evropského soudu přivítala nejen taxilobby, u níž je to celkem pochopitelné, ale i odbory. Komise totiž včera představila návrh revize eurosměrnice, která dává zaměstnancům a lidem v podobné pozici právo na důležité informace o svém kontraktu, a to písemně. Tak, jak je novela navržená, by pod ni možná spa- dali i pracovníci v takzvané „gig economy“– po česku „meloucháři“–, což je i velká část řidičů služby UberPop. To může Uber nakonec bolet víc než středeční rozsudek.
Jaké mají postavení, práva a za kolik pracují lidé prostřednictvím digitálních platforem, intenzivně řeší odboráři v řadě západních zemí v čele s Velkou Británií a Německem. Obávají se, že pokud budou v pozici živnostníků, nebudou si platit zdravotní a sociální pojištění a přijdou o velkou část zajištění v případě nouze, úrazu či stáří. Náš sociální systém také stojí na solidaritě zaměstnanců, a pokud z něj budou stále více unikat, může to nabourat celé jeho fungování.
Představitelé digitálních platforem naopak tvrdí, že dávají možnost řadě lidí, kteří by jinak na plný úvazek pracovat z různých důvodů nemohli nebo nechtěli. Klíčová je pro ně flexibilita, kterou jim nové modely ekonomiky nabízejí. V Česku přitom roste poměr nepracujících lidí, jako jsou důchodci či studenti, již toho mohou využít, a je otázka, jak se k tomu má postavit stát. Důležité proto je odpovědět si u každé firmy a služby na otázku, jestli jde ve skutečnosti o práci na plný úvazek, nebo pouze o přivýdělek a nejde-li ve skutečnosti o formu švarc systému. Je přitom podstatné, jestli jim platforma poskytuje i nějaké pomůcky, nástroje, případně jestli určuje ceny služeb.
Digitální platformy by nás neměly vrátit o dvě století v ochraně pracujících. Naopak je potřebujeme k zefektivnění naší ekonomiky, zvýšení počtu aktivních lidí a ve výsledku bohatství nás všech. Zásadní proto je, aby za práci pro ně byla odpovídající odměna i další práva včetně zapojení do sociálního a zdravotního systému.
Naším cílem by neměla být větší regulace Uberu či Taxify, ale deregulace osobní přepravy podobně jako v Estonsku
Další regulace platforem?
Další otázka středečního rozsudku se pak skrývá v tom, jak moc dopadá na další digitální platformy. Stejně jako pro Uber jezdí profesionální, poloprofesionální i amatérští řidiči, třeba u Airbnb, zprostředkovávajícího krátkodobé ubytování, jsou jak velcí pronajímatelé desítek nemovitostí, tak i běžní lidé, kterým přijde jako dobrý nápad pronajímat pokoj nebo byt třeba po dobu dovolené. Pokud je Uber dopravní službou, je pak ale Airbnb službou hotelovou a má podléhat stejným pravidlům? A co ti ostatní?
Velmi pravděpodobně tak zanedlouho přijde ke slovu další důležitý hráč, a to Evropská komise. Těsně po vyhlášení rozsudku přispěchala lobby technologických firem – která pochopitelně oproti taxikářům už tak nadšená nebyla – a vcelku oprávněně upozornila, že hrozí namísto jedné evropské regulace po rozsudku hned sedmadvacet různých národních pravidel. To jde přímo proti koncepci jednotného digitálního trhu, který Komise i členské státy EU považují za jednu z absolutních priorit. Dá se tak předpokládat, že sama Komise přijde rychle s návrhem nové legislativy. Koneckonců rozsudek se dá číst také tak, že ji k tomu soud v jednom odstavci i tak trochu vybízí.