Svátky plýtvání
Vánoce jsou orgie spotřeby. A není to žádné klišé
Kolik si letos připravíte bramborového salátu, dvě porce na každého člena rodiny, nebo radši tři? Dva kousky kapra na osobu sice stačí, ale salát se přece dá dojídat i samotný. A co cukroví? Kilíčko na hlavu je tak akorát, hlavně aby nebylo málo lineckého! Na Vánoce zkrátka každá česká rodina, která si to může aspoň dovolit, navaří tak, že se plní nejen bříška, ale i skládky. Nenalhávejme si, že všechno přece dojíme, stačí se jít na Štěpána podívat na sváteční popelnice. Ročně každý z nás vyhodí v průměru neuvěřitelných 250 kilogramů jídla, naprosto zbytečně tak vypěstujeme a porazíme pět milionů kuřat, sto tisíc prasat a skoro třináct tisíc kusů hovězího. Není jisté, kolik přesně k tomu odpluje do koše z armády štědrovečerních kaprů, nicméně Vánoce jsou v našem konzumním životě přímo festivalem plýtvání.
Jídlem to ale rozhodně nekončí, naopak teprve začíná. Jistý Joel Waldfogel by se možná proslavil jako elitní a veřejnosti neznámý americký akademický ekonom, kdyby v roce 1993 nenapsal článek jménem Náklady mrtvé váhy Vánoc. Jak zjistil, lidé jsou schopní utratit za dárky pěkné peníze a přitom je to úplně k ničemu. Obdarovaní si jich totiž cení řádově míň než dárci. Waldfogel se tak začal zabývat právě tím, jak moc zbytečně utrácíme za radost pod stromečkem, o 15 let později o tom napsal dokonce knihu, proslavil se a rozhovory s ním patří k americkým Vánocům asi jako Mrazík k těm našim.
Dospěl k tomu, že v nechtěných darech skončí desetina až třetina hodnoty našich předvánočních nákupů. Dárky jsou tak podle Waldfogela „nejhorší způsob, jak rozdělovat vzácné zdroje“. A Vánoce proto představují přímo „orgie ničení bohatství“. Řečí čísel promrhají jen v USA každoročně nějakých 63 až 210 miliard dolarů v ponožkách, svetrech se sobem a dalších i méně bizarních věcech, které nikdo nechce. To je v přepočtu zhruba až pětinásobek českého státního rozpočtu na příští rok a to číslo se každoročně jen a jen zvyšuje. Co je proti tomu trocha bramborového salátu navíc? Jan Klesla