Veselé Vánoce, už nikoli vánoce

Vpředvánočních jazykových sloupcích minulých let jsme se zabývali snad vším, co je s vánočními svátky spojeno. Psali jsme o původu a významu slov označujících jednotlivé sváteční zvyky, vánoční výzdobu, jídla u slavnostní tabule i cukroví a ani duchovní stránka nezůstala bez povšimnutí. Letos bychom se mohli vrátit k úplným základům a zastavit se u slova, které tento svátek přímo pojmenovává, tedy Vánoce.

Jak uvádí Český etymologický slovník, tento výraz byl přejat z německého Weinachten, způsob přejetí však není zcela jasný. Druhá část -noce je překlad německého -nachten ( nacht = noc) a část první Vá- patrně vznikla jen počeštěním německého Wei-. Samotné slovo Weinachten je doloženo v němčině od 12. století ve starších podobách: wihen naht, wienacht, wihenahten apod. První část je odvozena od slovesa weihen ( světit) a druhá, nacht(en), znamená noc ( noce). Slovníkové definice Vánoc se od sebe mírně liší a zjevně v nich hraje roli doba vzniku daného slovníku. Příruční slovník jazyka českého (1951–53) definuje váno- ce (tehdy s malým počátečním písmenem) jako „období zahrnující katolické svátky i všední dny od Štědrého večera do Tří králů“. V církevním kontextu je tento svátek omezen na kratší dobu: „křesťanský svátek Narození

JAZYKOVÉ OKÉNKO

Páně 25. prosince a Boží hod vánoční“. Slovník dokonce zmiňuje i třetí, poněkud kuriózní význam: „lidově zastarale (v dřívějších dobách) výpověď ze zaměstnání, změna pracovního místa“( Dne 7ho /s tímto zvláštním pravopisem!/ se počínají vánoce pro panské, kteréž paní poslouchat nechtěly).

Ve Slovníku spisovného jazyka českého z r. 1971 se vánoce (rovněž ještě s malým písmenem) popisují jako „křesťanské svátky (24. až 26. prosinec) oslavující narození Krista, dnes spojené (i bez náboženského obsahu) zejména s nadílkou“. Jako druhý, zastaralý význam se uvádějí vánoce neboli vánočky jako „prázdno při střídání služby (v hospodářství) kolem Nového roku“. Novější Slovník spisovné češtiny z roku 1993 uvádí, že Vánoce (zde už s velkým písmenem) jsou „tradiční (původně křesťanské) svátky (24.–26. prosince) spojené s nadílkou“. Další významy se zde již nezmiňují.

Vzhledem k rozdílným způsobům psaní v jednotlivých příručkách bychom měli doplnit ještě pravopisnou poznámku. Slovo vánoce se psalo až do r. 1993 s malým počátečním písmenem, stejně jako velikonoce. Až r. 1993 bylo v nových Pravidlech českého pravopisu u Vánoc a Velikonoc zavedeno psaní velkého počátečního písmene. Veselé Vánoce a šťastný nový rok, milí čtenáři!

Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR