Od polobotek po kuponovou knížku
Kniha Příběhy věcí nabízí známé i nově objevené předměty z naší historie za posledních sto let. Kunsthistorička Petra Nováková sestavila kolekci, kde vedle sebe řadí zdánlivě nesourodou sérii stovky událostí a příběhů. Od baťovských polobotek přes gilotinu na Pankráci až po stůl Jiřího Koláře nebo kuponovou knížku.
Na začátku čtenář vůbec neví, podle čeho se orientovat. Není to abecedně řazená encyklopedie, kde si nalistujete, co ještě neznáte, ale dobrodružné cestování napříč uplynulým stoletím. Možná se na první pohled snažíte hledat logické souvislosti, ale záhy zjistíte, že je lepší nechat se překvapit. Jsou tu i velmi známé příběhy (kontaktní čočky, obal od kofily), ale převládají takové, které pohlíží na historické události z jiné perspektivy. Různorodou kolekci sestavil rozmanitý kolektiv autorů, například: Markéta Pilátová, Pavel Klusák nebo kunsthistorička Lucie Vlčková či hudebník Tobiáš Jirous.
Staré známé
Některé předměty jsou jako vábnička, která upoutá, ale brzy zjistíte, že většinu příběhu už jste slyšeli. Takhle působí kapitola „Telegram pro Miladu Horákovou“– ten poslal Albert Einstein tehdejšímu československému premiérovi, kde žádal o milost pro Horákovou a další obžalované v jejím procesu. Její životní příběh je všeobecně známý, mnohem přínosnější by tedy bylo prozkoumat aktivity zahraničních osobností, které se za ni přimlouvaly. Zajímavější je příběh ilustrací Babičky Boženy Němcové: čtenáři byli zvyklí na idylické obrázky Adolfa Kašpara, ale v novém vydání v roce 1923 na ně čekal zcela odlišný styl Václava Špály. Rozezlení zákazníci bombardovali nakladatele dopisy: „Zprznil jste naše nejkrásnější literární dílo a mělo by Vám být zakázáno vydávat knihy. Podám na vás žalobu pro podvodné vylákání peněz za takovou hanebnost. – Jak jste se mohl opovážit zhanobit takhle naši Babičku?“
Mezi nejsilnější texty v knize patří osobní vzpomínky. Stačí jeden předmět a kolem něj se rozvine emotivní vyprávění: například když Tobiáš Jirous popisuje, jak v pozůstalosti své matky Věry objevil její deníky z pubertálních let. Jirouse láká otevřít matčiny zápisky, ale zároveň má obavy: „Udrží si tenhle bezprostřední břitký jazyk dítěte? A co puberta? Zvládnu i takhle vidět vlastní mámu? Musel jsem důvěřovat. Přes všechny pochybnosti, tak jako v dospívání, chyt- nout se té podané ruky a vydat se s ní na výlet.“
Rozplétání příběhů
Naopak úplně cizí příběh důmyslně rozplétá Jan Šícha, který v kapitole Parník Wilhelm Gustloff píše, že si koupil pohlednici v terezínském antikvariátě, kterou poslal pan Sallaba z nedalekých Lovosic. V předválečném létě se vydal do Norska a obdivoval tam obří německou loď pojmenovanou po nacistovi. Na kon- ci války ji potopila sovětská ponorka. Jan Šícha píše: „Zemřelo devět tisíc lidí. Dnešní Lovosice mají necelých devět tisíc obyvatel. Pro představu katastrofy lodi Wilhelm Gustloff si lze představit zcela prázdné Lovosice, jedno z mnoha našich měst, kde se po válce vyměnila naprostá většina obyvatel.“
Poslední dvacítka textů představuje události a objevy po roce 1989. Je zde text o tvůrcích antivirového programu Avast, který se proslavil po celém světě, i návratu pestrobarevných botasek. Nechybí ani zpráva o aktivitách Kateřiny Šedé, která letos získala cenu Architekt roku, aniž by navrhla jediný dům. Porota ocenila, že spojuje zdánlivě neslučitelné. A podobně funguje i tato nová kniha z nakladatelství Labyrint. Nelze ji zařadit do obvyklých kategorií a to je její největší klad.
Příběhy věcí, nakl. Labyrint. Editorka Petra Nováková a kolektiv autorů, 253 s.