Zemanova vánoční pětiletka

Prezident ve svých vánočních poselstvích rozděloval společnost i pokračoval v kampani

Když na Štěpána roku 2013 přerušil Miloš Zeman čtyřiašedesát let trvající zvyklost pronášet prezidentský projev na Nový rok a vrátil se k vánočním poselstvím, pravil, že víc než návrat k tradici ho k tomu vede úmysl nepředkládat předsevzetí, nýbrž skládat účty a bilancovat rok, který právě uplynul. Jinými slovy, že místo pohledu vpřed se raději bude dívat do zpětného zrcátka. Nevyslovený, ale přesto přítomný byl v jeho rozhodnutí úmysl vymezit se vůči svým dvěma předchůdcům v úřadu. Miloš Zeman vždy na Štěpána pronáší řeč, která se od tradičního novoročního projevu liší jen datem. Tématům duchovním, nebo nedej Bůh vánočním se vyhýbá, ale budiž, Česká republika je sekulární stát. Vánoce jsou tak v poselstvích zastoupeny jen vizuálně: ozdobeným stromkem v pozadí a pro tuto příležitost čerstvě zapálenými svícemi adventního věnce. Formát Zemanova poselství má jednoduchou a víceméně ustálenou podobu. Skládá se obsahově ze tří částí – pasáže ekonomické, vnitropolitické a zahraniční; obvykle v tomto pořadí, i když například právě letos ho porušil. Stejně jako „vizuál“: normálně střízlivou kravatu nahradila vlastenecká trikolóra. Diváci poselství měli brzy pochopit proč.

Z pohledu celé jeho pětiletky byla podstatněji odlišná pouze poselství první a poslední. Trpělivý čtenář snad promine, že se věnujeme pouze jim.

2013: slib nerozdělovat…

Své první vánoční poselství začal Miloš Zeman konstatováním, že od inaugurace „absolvoval 620 setkání s občany na náměstích, se zaměstnanci v podnicích, se studenty ve školách, se starosty, primátory, hejtmany, členy obecních a krajských zastupitelstev, velvyslanci, poslanci, senátory, ministry a samozřejmě vedle zahraničních státníků i se členy nejrůznějších společenských organizací“. Kdyby místo toho výčtu jednoduše řekl, že od inaugurace zahájil kampaň za své znovuzvolení, rozhodně by to tak dobře neznělo.

Poté se věnoval bilanci plnění svých sli- bů. Za nejsložitější označil svůj závazek, že se pokusí „spíše sjednocovat než rozdělovat“. Soudil tehdy, že je společnost skutečně hluboce rozdělena na ty, kterým vyhovovala Nečasova vláda, a na ty, kteří jí nevěřili. Domníval se, že vše vyřešil jmenováním vlády Rusnokovy. Kdyby nešlo zrovna o Zemana, zasloužila by si ona myšlenka zvolání „svatá prostoto“!

Jestliže totiž Miloš Zeman něco od zmiňované inaugurace zvládal, pak to, že rozděloval, co se rozdělovat dalo i nedalo. Začal u sociální demokracie, s níž měl své nevyřízené účty: „lánský puč“se tomu říkalo. S mravenčí pílí proti sobě stavěl velkoměstské liberály a pracanty ze vsí, „pražskou kavárnu“a „venkovskou hospodu“, vlastence a odpůrce bruselského diktátu, Západ a Východ, Evropskou unii a Visegrád. Nutno uznat: dařilo se mu to.

2017: předvolební projev

Oproti předchozím letům se změnilo pořadí témat. Prezident sice začal úvodní bi- lancí ekonomickou (rekordně nízká nezaměstnanost, nízká míra chudoby, nízké příjmové disproporce), postěžoval si jako jindy na malý podíl veřejných investic a zejména pokles investic do dopravní infrastruktury, tradičně dal najevo zájem o co nejvyšší růst starobních důchodů (starobní důchodci jsou čím dál silnějším voličským segmentem), opřel se do narůstajícího počtu státních úředníků, které by poslal pracovat do soukromého sektoru. A posvítil by si také na některé příliš vysoké sociální dávky.

Ač si tradičně zahraniční politiku ponechával na závěr, zařadil ji prezident tentokráte doprostřed, nikoli však do centra proslovu. Vymezil se proti Evropské unii (je příliš vstřícná k migrantům a snaží se nám vnucovat kvóty). Méně, ale přece pak proti Severoatlantické alianci (je málo aktivní v boji proti islámistům), prosazoval hájení národních zájmů, byť je příliš nekonkretizoval. A poprvé od roku 2014 nevyzdvihl důležitost ekonomické diplomacie a Čínu jakožto hospodářského partnera, jemuž je radno co nejvíc otevírat náruč. Bylo by chybné soudit, že jeho vztah k Číně ochladl. Souvisí to mnohem víc s třetí částí projevu, totiž domácí politikou a zejména nadcházejícími prezidentskými volbami, byť o nich nepadlo jediné slovo. Vzývání Číny by totiž v této souvislosti mohlo být nepřitažlivé i pro jeho skalní přívržence.

O to víc Miloš Zeman nad adventním věncem hovořil o nutnosti hledat společnou vůli při sestavování vlády i za cenu programových, dokonce personálních kompromisů. Jako výsměch voličům odmítl možnost předčasných voleb: jsem s vámi, ne s nimi (rozuměj politiky), vzkázal do všech domácností a domovů seniorů. „Nemáme se za co stydět,“řekl na závěr a seznámil nás se svým heslem: „Věřím, že zdravý rozum zvítězí nad závistivou hloupostí.“Formálně to heslo připomíná jiné, též prezidentské. Bohužel však opravdu jen formálně.

Každopádně též doufáme, že zvítězí zdravý rozum. Abychom se nemuseli za nikoho stydět.

Miloš Zeman se vrátil k vánočním poselstvím. V jeho rozhodnutí byl úmysl vymezit se vůči svým dvěma předchůdcům v úřadu.