Psaní povídek je moje relaxace
Překroč ten stín
LN Kardiologie je jedním z nejrychleji se rozvíjejících medicínských oborů. Co vás v ní v tomto roce zaujalo?
Opravdu dobrou zprávou je probíhající vývoj nových léků, které budou schopné potlačovat aterosklerózu a její komplikace pomocí svého protizánětlivého účinku. Takové léky by měly potenciál změnit celou medicínu. bývá. Pacienti jsou dušní, cítí bolest na hrudi, mohou se u nich objevovat ztráty vědomí. Jejich doba přežití se pak počítá na měsíce až roky a je tedy podobná jako u onkologických pacientů s nádorem v dutině břišní. My jsme však schopni implantovat novou chlopeň katetrizačním způsobem, a tak zásadně změnit jeho vyhlídky. Třeba dnes ráno jsme ošetřili pacienta za plného vědomí, kdy jsmemu skrze třícentimetrový řez v třísle dopravili do srdce novou chlopeň. Navíc všechny studie hodnotící výsledky tohoto výkonu jednoznačně ukázaly, že jde o způsob, jak pacientům nejen prodloužit, ale i zkvalitnit život.
LN Kolik těchto operací se u nás ročně dělá?
V naší desetimilionové zemi je ročně ošetřeno přibližně pět set pacientů. V Rusku, kde žije 144 milionů lidí, se loni provedlo také asi pět set těchto výkonů. Na druhé straně v každém z velkých západoevropských center, například v rakouské Vídni či německém Lipsku, je také ročně provedeno zhruba pět set těchto zákroků.
LN Co by podle vás mohlo být dobrou zprávou pro české kardiologické pacienty?
Myslím, že je to velmi dobrá dostupnost běžné kardiologické péče. Nezáleží na tom, zda žijete na vesnici, nebo ve městě, standardního vyšetření i ošetření se vám dostane v podstatě všude. To je z obecného hlediska asi největší předností českého zdravotnictví.
LN Jak se vlastně učíte pracovat s novými technologiemi?
Existuje systém takzvaného proctoringu. To znamená, že firma vyrábějící například nové materiály, jež používáme při operacích, dodá také specialistu, který přijede na konkrétní pracoviště a provede několik prvních výkonů s „domácím týmem“. Díky tomu se předávají zkušenosti přímo v nemocnici, kde se takto budou operovat další pacienti. K nám tak přijeli proktoři z Belgie, Německa, Dánska nebo Itálie a naopak já jsem tímto způsobem učil kolegy v Německu, na Slovensku nebo Rusku.
LN Jaké vlastnosti by měl mít dobrý kardiolog?
Kardiologie je velmi široký obor zahrnující celou řadu disciplín, ale zjednodušeně řečeno se dá rozdělit na neinvazivní a invazivní. Neinvazivní kardiolog po- třebuje smysl pro detail, velkou vstřícnost k pacientům a schopnost dobré komunikace. Invazivní kardiolog, který pracuje na sále, potřebuje mít strategické myšlení a zároveň musí být schopen velmi rychle reagovat na změnu situace. Také musí být velmi trpělivý a nikdy nesmí ztratit nervy. Bez chladnokrevnosti to prostě někdy nejde.
Vložit pacientovi do srdce novou chlopeň za jeho plného vědomí a jen pomocí třícentimetrového vstupu na stehně? I to je součást práce profesora Josefa Veselky, přednosty Kardiologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a pražské Fakultní nemocnice Motol. Sám nabírá síly neobvyklým způsobem, píše povídky.
LN Které z těchto vlastností máte vy sám?
Jsem spíše invazivně laděný kardiolog, a tak mi většinou nečiní potíže rychle se rozhodovat. Jsem schopen dobře se soustředit, aktivovat v lidech jejich potenciál, a pokud je třeba, tak i dotahovat věci do zdárného cíle.
LN Co vám osobně udělalo jako kardiologovi v tomto roce radost?
Podařilo se, že jeden z mých článků byl publikován v odborném lékařském časopise Lancet, který má impakt faktor asi padesát. Zasvěcení tedy vědí, že jde o jeden z nejrenomovanějších časopisů v medicíně. Také nám vyšlo několik studií v nejvýznamnějších kardiologických časopisech. Na všech těchto projektech jsem pracoval vmezinárodním kolektivu, a i když jsem byl prvním nebo seniorním autorem všech těch článků, především mým zahraničním kolegům patří velký dík za to, kam se nám to letos podařilo dotáhnout. A už dnes víme, že příští rok by to nemělo být o moc horší.
LN Nepíšete ale jen odborné texty. Věnujete se také beletrii, což není pro kardiologa právě obvyklé. Letos jste publikoval povídkovou knížku s názvem
Pro mě je to hlavně nový způsob relaxace. Čím jsem starší, tím je obnova fyzických i psychických sil náročnější. Už roky běhám, ale s intervenční kardiologií je spojen značný stres a s funkcí přednosty kliniky imnohé frustrace, a tak jsem potřeboval ještě něco dalšího. Kvůli tomu jsem se dostal k psaní.
LN Takže u psaní povídek odpočíváte nebo se spíš snažíte předat světu jakési poselství?
Popravdě, zatím píšu mnohem víc kvůli sobě než kvůli čtenářům. Na druhou stranu to, že můj text je vůbec někdo další ochoten číst, je neočekávaný a příjemný bonus. Ukázka z titulní povídky sbírky Josefa Veselky
Je pravda, že Richard ji v životě překvapil už mnohokrát, ale tenhle návrh opravdu nečekala. „No jistě. Váš šéf to sám dělat nechce, jak říkáte, a vy jste skvělá. Už byste konečně měla překročit svůj stín!“Ve skutečnosti řekl „step out of your comfort zone“, ale Marcela došla k závěru, že tím myslel, aby udělala cosi mimořádného, co jí bude proti srsti, a my pro to v Čechách máme tenhle výstižný idiom.
Když položila telefon, honila se jí hlavou spousta protichůdných myšlenek. Překročit svůj stín, překročit svůj stín, opakovala si sama pro sebe. Jemu se to řekne. Je slavným šéfem na nejslavnější londýnské klinice. Ale ona není ani šéfem, ani nikdy neoperovala pacienta s takhle rozsáhlým nádorem. A to, že je Eva její kamarádkou, celou záležitost ještě více komplikuje. Na druhou stranu ji machistický svět jejího oboru už dávno provokoval k tomu, aby se odvážila k činu, který by většina mužů na jejím místě nezvládla. S hlavou v dlaních si představovala, co by jí řekl táta, kdyby ještě žil. Nejspíš to samé co Richard.
S Evou se sešla v malé nemocniční kavárně. Chvíli vyprávěla, co ten den dělala a koho operovala. Kamarádka jí visela očima na rtech a obdivovala, co všechno Marcela jako žena dokáže zvládnout. Pak však položila klíčovou otázku: „Macku, a co plánuješ se mnou?“
„Ještě se poradím se šéfem, ale možná tě budeme muset operovat. Máš v hrudníku velký nádor a něco s ním musíme udělat,“odpověděla Marcela vážně a rychle svou kamarádku objala kolem ramen, jako by se ji pokoušela chránit před něčím, co jí hrozí zvenčí.
Eva se hlavou opřela o Marcelino rameno. Snad potřebovala cítit fyzickou blízkost jiného člověka, ale možná jen nechtěla, aby všichni v okolí viděli, že jí tečou slzy. „Dobře, ale já bych chtěla, abys mne operovala ty,“prohlásila rozhodně.
„Ale to by byla velká operace, kterou jsem ještě nikdy nedělala,“hlesla Marcela tiše přímo do Evina ucha.
„To nevadí, ty to uděláš nejlíp za všech. Ještě jsi v životě nic nezkazila,“odpověděla Eva.