... umělecké řemeslo

LN Co je na práci ortopeda nejdůležitější?

Chcete-li být dobrým ortopedem, musíte této práci zasvětit celý svůj život. Musíte se smířit s tím, že nebudete mít volný čas. Musíte mít rád své pacienty, být pokorný k výsledkům své práce. Nesmíte toužit po slávě či ocenění. Chirurgie je totiž kolektivní umělecké řemeslo. U jednoho operačního stolu nad jedním onkologickým pacientem se například sklání a operuje ortoped vedle cévního chirurga a plastického chirurga.

LN Proč jste se vy stal právě ortopedem?

Když mi bylo asi sedmnáct, šel jsem bráchovi koupit zavírací nůž. Řízl jsem se o něj, hrozně to krvácelo, dodneška mám jizvu. Jsem z Hradčan u Brna, obyčejné dědiny, takže jsem musel do nejbližší chirurgické ambulance do blízkého Tišnova. Tam byl takový mladý doktor a říkal: „Neřvi!“Pak mi na to dal dvě mašličky, přelepil to a povídá: „Máš to v pořádku, běž domů.“A já si tehdy řekl, že takovej frajer chci být taky.

LN A vaše cesta k ortopedii?

Každá chirurgie je vlastně umělecké řemeslo, ale v ortopedii je to zajímavější ještě o to víc, že pracujete s různými materiály, s endoprotézami, osteosyntézami a podobně. Takže vedle skvělých anatomických znalostí musíte mít stejně dobré technické vědomosti. To mě hodně lákalo už při studiích i proto, že jsem tu velkou náročnost tušil.

LN Jaká bude ortopedie budoucnosti?

Budoucnost ortopedie bude dána zdravotním stavem obyvatelstva a rozvojem technologií. Lidská populace v Evropě stárne. Lidé se dožívají vyššího věku. S tím budou přibývat onemocnění daná opotřebením kloubů, řídnutím kostí, zvýšeným počtem úrazů a tím i zlomenin. Počty zhoubných nádorů kostí a metastáz budou stejné, ale bude větší snaha o jejich chirurgické řešení tak, aby zůstala zachována co nejdéle mobilita pacienta. Specifickým problémem se stanou infekce, a to zejména kostní infekce. Bakterie a viry jsou prakticky nezničitelné. Vývoj antibiotik čím dál výrazněji pokulhává nad evoluční schopností virů a bakterií. Lze říci, že bakterie na Zemi byly před člověkem a budou i po něm.

LN Před několika měsíci jste odešel z vedení ortopedické kliniky. Proč jste se tak rozhodl?

V 65 letech by měl každý odejít z vedoucí funkce. Ne že by na to třeba už nestačil, ale to tak prostěmá být. Je potřeba uvolňovat místo mladším, které je důležité si vychovat a připravit na to, že vás nahradí. Kliniku jsem vedl přes osmnáct let a za tu dobu jsem vychoval řadu skvělých lékařů včetně doktora Tomáše, který už po mně převzal kliniku a dělá to moc dobře. Bylo to pro mě těžké, ale člověk má mít soudnost, aby to nezačalo být trapné.