Vědci prozkoumají buňky bez „elektráren“
Vladimír Hampl (41 let)
PRAHA Loni na jaře to byla veliká událost. Vědci z Univerzity Karlovy totiž v uznávaném časopise Current Biology představili přelomový objev bičíkovců (oxymonád), kteří se obejdou bez mitochondrií – tedy bez jakýchsi „buněčných elektráren“. Tyto vnitrobuněčné struktury jsou totiž jinak pro eukaryotické organismy (ty s buněčným jádrem) nezbytné!
Téma – důležité z hlediska evoluce živých organismů – začal už v roce 2001 zkoumat Vladimír Hampl z Přírodovědecké fakulty UK, který jej se svými kolegy nadále rozvíjí. A teď získal tzv. konsolidační grant Evropské výzkumné rady (ERC) v hodnotě 48milionů korun na své pětileté bádání.
„Chtěl bych rozšířit svůj tým o několik postdoktorských výzkumných pracovníků a doktorandů. Pracuji v centru BIOCEV ve Vestci, další vybavení už nepotřebujeme,“řekl LN Hampl, jenž už na odborných fórech zveřejnil inzerát poptávající nové kolegy.
Jeho projekt se nazývá Amitochondriates (čili „bezmitochon- drijní“), začne v červnu 2018 a má několik cílů. Jedním z nich je vyvinutí laboratorních metod pro zkoumání unikátního prvoka, který žije v útrobách živočichů. „Pro buněčnou biologii je to velmi zajímavý modelový organismus,“vysvětluje Hampl, jehož zajímá evoluční ztráta mitochondrií. Práce se proto zaměří i na další potenciální „amitochondriáty“; v podezření jsou též skupiny měňavek ( Pelomyxa) žijících v bahně či bičíkatých retortamonád ze střev živočichů.
Pouhá jedenáctka úspěšných
Hamplova skupina chce ukázat, zda je možné z některých organis- mů, které mají své mitochondrie už dosti redukované, tyto struktury vykopnout („knockoutovat“).
Vědci vyzkouší i revoluční editační nástroj genů CRISPR-Cas9, který doslova hýbe vědami o živé přírodě. „My děláme čistý základní výzkum,“odráží Hampl klasický laický dotaz, nač takové bádání bude. „Pokud bych ale hodně přivřel obě oči, mohu tvrdit, že některé nádorové buňky se ke svým mitochondriím chovají docela podobně,“nastiňuje biolog hypotetickou cestu, proč by výzkum mohl zajímat i jiné vědní obory.
„Gratuluji Vláďovi Hamplovi k zisku konsolidačního ERC gran- tu. Skvělé!“tweetoval anglicky Petr Svoboda, jeden z nemnoha českých držitelů téže elitní podpory. Svoboda pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd a patří do skromného klubu dalších deseti Čechů, kteří dosud přinesli grant na tuzemské instituce.
„Když jsem se to dozvěděl, měl jsem samozřejmě radost. Takové lidi podporujeme, vyhledáváme. Je to i úkolem sekčních proděkanů,“řekl LN Jiří Zima, děkan Přírodovědecké fakulty UK.
S kolegy z vedení se snaží zajistit takové podmínky, aby už nedocházelo k nečekaným situacím, jakou je avizovaný odchod jiného
Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK.
Posléze působil na tamní katedře parazitologie.
V roce 2014 se habilitoval (je tedy docentem biologie).
Nyní vede svou výzkumnou skupinu evoluční protistologie ve výzkumném centru BIOCEV.
Zajímá jej evoluce, buněčná biologie a diverzita tzv. protist – tedy jednobuněčných organismů, jako jsou prvoci či různé řasy.
Je spoluautorem čtyř desítek studií, jež mají kolem 2000 citací.
držitele ERC Michaela Bojdyse. Mladý chemik v příštím roce nejspíše odejde z Prahy do Německa, jak upozornily LN v červnu.
„Přírodověda“je nadprůměrně úspěšná ve vnitrouniverzitních programech Primus, z nichž se mají líhnout silní žadatelé o evropské granty. „Mámemladé kandidáty, kteří jsou schopni špičkové vědy,“tvrdí Adam Petrusek, proděkan pro výzkum, když jmenuje například třiatřicetiletého Roberta Tropka, experta na ekologii hmyzu. Velmi silná je právě parazitologie, pod kterou vedle oceněného Hampla patří další „prvokolog“Pavel Doležal.
Oba byli spoluautory onoho článku v Current Biology, který byl možná tím „rozdílovým“faktorem, proč komisi projekt tak zaujal. „Sám si nemyslím, že bych měl nějak vynikající životopis,“říká skromně Hampl. „Ale ukázalo se, že když je vaše téma trochu zajímavé, tak to má cenu zkusit, přestože na seznamu publikací nemáte studii v Nature či v Science. Ale když už se rozhodnete ERC zkusit, musíte do toho jít naplno. Odhodil jsem stud a otravoval všechny, kteří mi k tomu mohli něco říci,“tvrdí Hampl, jenž spolupracuje i s kolegy z Marburgu, Marseille, Halifaxu a Varšavy.
Cení si pomoci Zdeňka Strakoše, jenž všemožně podporuje české uchazeče. „I když je profesor Strakoš matematik, celý můj projekt pročetl a dobře mi radil. Doporučil mi, abych zdůraznil osudy lidí, kteří prošli mojí laboratoří – třeba Anny Karnkowské, která odešla na univerzitu do Vancouveru a nakonec získala trvalou pozici ve Varšavě... Komise totiž hodnotí, jak jste ovlivnil lidi kolem sebe,“vzpomíná Hampl.
Ve vědě se důležité objevy až tak moc naplánovat nedají, ale aspirace má Hamplův projekt značné: „Rád bych měl samozřejmě zajímavé výsledky a dobré publikace, ovšem to nelze předjímat. Kdyby se nám ale podařilo, vykopnout ty mitochondrie, mohl by cinknout třeba i ten Nature...“
„Nemusíte mít zrovna článek v časopise Nature, abyste získali prestižní ERC grant,“povzbuzuje další zájemce biolog Vladimír Hampl.