Jistota Pepa Janíček

Snastávajícím rokem „osudových osmiček“chtěl jsem napsat, že osud země máme mít v rukou my, občané, a nemáme si připouštět zbytečně poraženecké myšlenky. Vždyť proti nám stojí jen lidé; špatných či zmatených úmyslů, ale smrtelní a slabí. Třeba poslanec ANO inženýr Martin Kolovratník, který nemůže myslet vážně tuto výhrůžku: „Nelze nevnímat sílící kritiku České televize... pro sněmovní mediální výbor potřeba klást přísné otázky a hledat řešení! Hned v lednu.“

Asi by se jako člověk, který v roce 2001 zakládal pobočku veřejnoprávního Českého rozhlasu v Pardubicích, ostře ohradil proti tomu, kdyby mu kterýkoliv politik strkal neomaleně ruce do médií, která si platí občané, aby kontrolovala moc, tedy imomentálně zvoleného inženýra Kolovratníka. Nebo se hodlá zařadit do mentální úrovně Okamurových nesvéprávných pomatenců, komunistů či obskurní Strany přátel organizovaného zločinu – tzv. Zemanovců? To asi ne.

Raději musím napsat pár vět k jedné jistotě. Josef Janíček, legenda českého undergroundu, kytarista, klávesák a zpěvák. V Pravdivém příběhu Plastic People popisuje Magor Jirous, jak po rozchodu s Primitives Group zakládal skupinu s názvem Fafejtovy gumy podle známého výrobce prezervativů. Do ní počítal s tehdejším členem Primitivů Pepou Janíčkem. Při jakési módní okultní praktice s klíčem vloženým do staré knihy vyšlo, že skupina Fafejtovy gumy nebude vůbec existovat a Josef Janíček se má stát členem Plastiků. Tak se stalo a psychedelickou scénou otřískaný Pepa Janíček dal řád a pevný rámec divoké imaginaci Mejly Hlavsy.

Tehdy Magor charakterizoval Pepu Janíčka jako neúnavného hudebního dříče. To nemohl ještě tušit, jakou zkouškou si Plastici projdou. Pronásledováním, kriminalizací, likvidací či přímo vypalováním baráků, kde se konaly tajné koncerty, rozpady i zmrtvýchvstáními.

Josef Janíček, věčně se inspirující kvalitní muzikou od Keltů po folklorní Horňáky, sedí stále za klávesami, od dneška už sedmdesátiletý. „Te, Pepiko, byď zdravé!“