Zaplať pánbůh za držgrešle

Již více než 150 dolarových miliardářů z celého světa se připojilo k iniciativě Giving Pledge Billa a Melindy Gatesových a zavázalo se tak darovat přinejmenším polovinu svého majetku na charitativní účely. Bohatí lidé velmi často sponzorují školy, nemocnice, jejich finanční dary pomáhají zachraňovat životní prostředí. Zkrátka a dobře dávat peníze na dobročinné účely patří v této skupině k pravidlům dobrého chování. Okázalé dary těch nejbohatších si samozřejmě získávají adekvátní mediální pozornost, a tak může být následující informace překvapivá: v porovnání s chudšími lidmi jsou ti bohatí ve skutečnosti docela držgrešle.

Jak zjistil Philanthropy Roundtable, což je spolek sdružující charitativní organizace, lidé vydělávající méně než padesát tisíc dolarů ročně sice na dobročinné účely přispívají méně často než ti, jejichž příjem tuto hranici přesahuje, v průměru ale darují větší část svých příjmů. K podobným výsledkům došel i časopis The Atlantic: podle něj dala pětina nejchudších v roce 2011 charitativním organizacím v průměru 3,2 procenta svého příjmu, zatímco pětina nejbohatších darovala jen 1,3 procenta příjmu.

Takto vychýlený poměr potvrdily i další studie. Například výsledky výzkumu publikovaného před třemi lety v magazí- nu The Chronicle of Philanthropy přinesly zjištění, že lidé vydělávající ročně více než dvě stě tisíc dolarů snížili své příspěvky na charitu během poslední finanční krize v průměru o 4,6 procenta. Lidé s příjmem pod sto tisíc dolarů ročně naopak ve stejné době finanční dary potřebným navýšili o 4,5 procenta.

Podle vědců to nemusí nutně znamenat, že by bohatí lidé byli od narození chamtivci bez zájmu o ostatní. Díky svému jmění jsou zkrátka méně závislí na jiných lidech, a tak jim na nich tolik nezáleží. Pro chudší jsou naopak sociální vazby důležitější, protože pomoc ostatních potřebují častěji.

Hezky to ukázal jeden experiment publikovaný v časopise Psychological Science. Vědci Pia Dietze a Eric D. Knowles z New York University v jeho rámci nasadili účastníkům brýle Google Glass, poslali je na frekventovanou ulici a sledovali, na co se dívají. Zjistili, že lidé s vyššími příjmy trávili daleko méně času pozorováním ostatních. Lidé je zkrátka příliš nezajímali. Jiná, sedm let stará studie, zase došla k závěru, že když máme hodnotit emocionální signály ostatních lidí, daleko lépe si vedeme u osob s vyššími příjmy, než je ten náš. Jinak řečeno, vůči těm chudším jsme méně empatičtí.

Všechny ty, které jsem právě přiměl ke spravedlivému rozhořčení nad chamtivostí zbohatlíků, teď zase milerád uklidním. Kdyby nebylo darů těch nejbohatších, ze dne na den by zmizelo 70–80 procent všech příspěvků, které dostanou charitativní organizace v USA. Zaplať pánbůh za ty držgrešle.

Lidé vydělávající méně než padesát tisíc dolarů ročně sice na dobročinné účely přispívají méně často než ti, jejichž příjem tuto hranici přesahuje, v průměru ale darují větší část svých příjmů