Kdopak by se uprchlíka bál
Státy visegrádské čtyřky užívají při odmítání kvót ničím neopodstatněné argumenty
Když se na jaře 2015 začalo mluvit o povinných kvótách na přerozdělování migrantů, nezdálo se, že se tato záležitost vystupňuje až na problém rozdělující Evropu. Bohužel se tak stalo, a to nikoli kvůli diktátu Bruselu, ale kvůli zacyklení zemí V4 na tom, že žádné uprchlíky prostě nepřijmou. Zatímco EU trápí především neochota přebírat běžence z táborů v Řecku či Itálii, země Visegrádu nabízejí, že budou chránit hranice v Libyi (kde není zatím žádný vojenský kontingent) a dají necelou miliardu korun na rozvoj Afriky.
Politika kabinetu Andreje Babiše se v tomto směru zatím moc neliší od vlády Bohuslava Sobotky. Nesouhlas s kvótami se stal strategií od samého počátku, zřejmě kvůli stále narůstajícími odporu vůči migraci ve společnosti. Podle prosincového průzkumu CVVM totiž s přerozdělováním běženců nesouhlasí čtyři pětiny obyvatel Česka. Oficiální argument vlád V4 ale zní, že systém je nefunkční: „Domníváme se, že to prostě nemůže fungovat. Zejména v situaci, kdy uprchlíci, kteří jsou přerozdělováni do jednotlivých zemí, tak tam nezůstávají a pohybují se po Evropské unii,“prohlásil Bohuslav Sobotka například letos v dubnu. Podobná slova ale znějí od politiků většiny parlamentních stran.
Utečou do Německa?
Není však vůbec jasné, o co se zažitý názor „kvóty nebudou fungovat“vlastně opírá. Má kdokoli ze zemí V4 takovou zkušenost? Skutečně se už ve větším měřítku stalo, že by se uprchlíci rozdělení podle kvót sebrali a utekli do Německa či vandrovali Evropou? Zkusila si některá země V4 přerozdělení a integraci alespoň jako pilotní projekt?
Kupodivu ano, jen se o výsledcích příliš nemluví. Než Česko letos na jaře úplně odmítlo přijímat běžence, převzalo si 12 uprchlíků z Řecka. „Jsou tady a pokud víme, tak nemají žádné tendence k odchodu na Západ. Část z nich bydlí v Praze, pracují a jsou v pohodě,“sdělil mi na dotaz o jejich osudu úředník ministerstva vnitra, který si kvůli citlivosti problematiky přál zůstat v anonymitě. Slovensko přijalo dobrovolně 16 uprchlíků (plánuje převzít 60), s nimiž nejsou dle dostupných informací žádné problémy. Rovněž Maďarsko přijímá běžence putující z jihovýchodu a Polsko poskytuje útočiště Čečencům prchajícím před represemi v Rusku. Není nic známo o tom, že by i v těchto případech měl azylový systém potíže.
Ano, byl tu neúspěšný pokus o přesídlení 153 iráckých křesťanů do Česka. Z 89 přijatých 25 odjelo do Německa a osm dalších se vrátilo zpátky domů, ministr vnitra Milan Chovanec pak projekt zrušil. Jenže v tomto případě šlo o komunitu odlišnou od té v řeckých nebo italských táborech. Na severu Iráku, odkud pocházeli přesídlení křesťané, je mnohdy vyšší životní standard než v Česku, křesťané si tam nežijí špatně. I jejich očekávání byla vyšší, než Česko mohlo nabídnout. Navíc není vyloučeno, že na vycestování do Německa byli už předem domluveni.
„Navštívil jsem utečenecké tábory v Bavorsku, několikrát jsem jednal se zástupci Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na Maltě, který tuto problematiku řeší, ale zájem o Českou republiku mezi migranty je naprosto, ale naprosto mizivý,“řekl ve vysílání Českého rozhlasu Plus poslanec a místopředseda KDU-ČSL Ondřej Benešík. Jde rovněž o poměrně často předkládaný argument. Sám jsem slyšel podobná slova jak v již neexistujícím řeckém kempu v Idomeni a od uprchlíků na srbsko-chorvatské hranici. Jenže to bylo v dobách ještě relativně otevřených či čerstvě zavřených hranic do jara 2016. Dnes je rozpoložení běženců zablokovaných už skoro dva roky v táborech daleko méně optimistické. Velká část přijme jakékoli řešení, jen aby se ze své situace dostala. Takto například živoří v Itálii množství Eritrejců, kteří jsou z poloviny křesťané a muslimové (ale bez sklonů k radikalizaci). Brali by cokoli, jenže jim nikdo nic nenabízí.
Dá se s nimi žít
Vlastně by stačilo jen spustit pilotní projekt přesídlení 200 migrantů z Řecka či Itálie. Překvapení by bylo na obou stranách: migranti by poznali, že český azylový systém je vcelku vstřícný a dá se tady žít. Evropská komise by svou žalobu zřejmě stáhla, a pokud by uprchlíci přece jen zamířili do Německa, měla by vláda v rukou neprůstřelný argument, proč říci kvótám ne. A pokud by se přesídlení osvědčilo, Česko by mohlo v přijímání pokračovat. Obavy z terorismu přitom lze eliminovat důkladnou prověrkou i přijímáním lidí z různých zemí a kultur (navíc se lze domnívat, že protiislámské předvolební billboardy byly větším rizikem). A česká společnost by konečně poznala, že muslimští migranti nekoušou ani nezabíjí na potkání, ale dá se s nimi normálně žít.