Ševce nahradí robot, plast kukuřice
Módní průmysl letos žil návratem retra – třpytem 70. let i šusťákovými bundami či teniskami z devadesátek. Zároveň uplynulý rok předznamenal, jak by šatníky spotřebitelů mohly vypadat v blízké budoucnosti, v níž místo trendů nastoupí inovace.
PRAHA Jak být šetrnější k přírodě či jak roboty nahradit nákladnou práci lidských rukou. Tak by se daly shrnout důležité módní počiny uzavírajícího se roku. Designéři předznamenali, co by spotřebiteli mohlo přijít vhod v několika následujících letech. A netýká se to jen další sportovní bundy, která by se stala ještě chytřejším svrškem, ale i takových oděvů, kterým se nové přístupy spíše vyhýbají. Například oblečku pro děti.
„Vyrostou z něj za pár měsíců,“postěžoval si v červenci Ryan Mario Yasin, student londýnské Royal College of Art, designovému portálu Dezeen. „Přesto je oblékáme do miniatur dospělého oblečení, místo abychom jej navrhli pořádně,“prohlásil nikoli jako pyšný otec batolete, ale jako překvapený strýc. Pro svého synovce totiž koupil oblečení, to mu ale velikostí dlouho nevydrželo.
Yasin, který má zkušenosti i s leteckým inženýrstvím, se pustil do navržení oděvů, které by rostly spolu s dětmi. Vznikly tak kabátek a kalhoty pod názvem Petit Pli, které jsou ušity ze speciálně plisovaného materiálu. Leckomu možná připomenou kůži pásovce, nepromokavá látka se ale dokáže podřídit dětskému tělu a roztáhnout se jak do délky, tak do šířky. Oblečky prozatím vyráběné v černé a zářivě růžové bar- vě dokáží být s dítětem od šesti měsíců do tří let a nahradit tak několik bund a kalhot, které za první roky života dítě vystřídá.
Dvojice slovenských tvůrců Vlasta Kubušová a Miroslav Král zase nastolila otázku, zda by se módní průmysl nemohl v budoucnu obejít bez umělých materiálů. Spolu s vědci z bratislavské technické univerzity vytvořili brýlové obroučky, jež na dotek i vlastnostmi připomínají plast. Jejich pohození v přírodě by ale životnímu prostředí neuškodilo.
Modely značky Crafting plastics! totiž vznikly na 3D tiskárně, která k výrobě obrouček použila kukuřičný škrob. Zájem o brýle z nového materiálu potvrdila crowdfundingová kampaň na serveru Kickstarter, kde designéři vybrali namísto poptávaných deseti téměř sedmnáct tisíc eur.
„Výsledkem našeho bioplastového konceptu je kolekce brýlí, která je přímou odpovědí na otázku nadměrné konzumace v módním průmyslu a na to, jak k ní přistupovat ekologičtěji,“řekla Kubušová, která s Králem plánuje stoprocentně rozložitelný materiál použít i v dalších výrobcích.
3D tiskárna dělníkem
Spolehnout se na ruce dělníka nebo využít na lidská práva nenáročnou chytrou technologii rezonovalo světem designu celý rok. Teorii uvedl v praxi německý výrobce sportovní módy Adidas, který v dubnu vytvořil takzvané speedfactory, kde namísto ševců za minimální mzdu „šijí“boty roboti, respektive 3D tiskárna.
Úvahy, kdy budou všichni spotřebitelé chodit ve vytištěných teniskách, jsou ale předčasné. Adidas zatím dokáže tisknout série jen v omezeném počtu, navíc celou botu stroj nezvládne. Vytištěná je pouze podrážka. Její výroba v 3D tiskárně, již vytvořil startup Carbon ze Silicon Valley, zabere hodinu a půl. Proces by se ale měl do budoucna zkrátit. Oblečení, které roste s dětmi,
Potenciál strojů, které dokáží vytisknout téměř vše od dekorativních předmětů po válečné zbraně, letos způsobil lavinu obav o krejčovské řemeslo. Na obrazovce by si zákazníci mohli navolit žádaný střih i barvu oděvu a vytisknout si jej doma v obýváku. Ve prospěch krejčích ale ještě tento rok mluvily zatím omezené možnosti 3D tiskáren, jež neumějí kvůli vysoké teplotě pracovat s přírodními vlákny, jako jsou bavlna nebo len.
Doma na seně mezi jehličím
Že lze již dobře známé materiály použít zcela jinak, potvrzují inovativními přístupy v interiérovém designu. Překvapením tak letos v nominacích na Národní cenu za studentský design mezi hračkami, porcelánem a zdravotní technikou byla židle od Jána Forgáče. Na první pohled obyčejná, na ten druhý vyrobená ze sušeného sena smíchaného s celulózovým lepidlem, jen na nohy sedáku byl použit ohýbaný drát. Navíc až stolička doslouží, nemusí skončit v popelnici.
„Sedací část je možné velmi jednoduše vyměnit za novou a tu starou s čistým svědomím vyhodit na kompost,“doplnil Forgáč.
Podobný výrobní princip použilo designové studio Aotta, jen k výrobě svých akustických panelů použilo jehličí. V zelené, hnědé i žluté barvě, slisované do geometrických tvarů. Pohlcuje hluk a jeho další výhodou je uvolňování vonných silic.
Následující rok ukáže, zda jsou tyto přístupy jen zajímavým osvěžením ve spotřebním zboží, či skutečně dokáží ovlivnit zvyky zákazníka.