Balada o buzeraci
Bezohlednost úřadů vůči lidem se stále zhoršuje
Poslední den roku se už tradičně vytahují ty nejzábavnější či nejbizarnější výroky politiků. Letos ovšem na samotném konci mohutně zafinišoval pražský sociální demokrat Petr Dolínek, který v rozhovoru pro MF DNES na adresu spadlé lávky v Tróji prohlásil, že „je to nepříjemné, nikdo nic takového nechtěl“. Tak to se nám skutečně ulevilo. Z toho, že by chodil po nocích nařezávat mostní nosná lana, snad náměstka primátorky pro dopravu nepodezírají ani jeho nejzavilejší nepřátelé. Nicméně by bylo pěkné, kdyby nám raději prozradil, kdo a jak často chodil lana kontrolovat.
Rozpadající se infrastruktura v metropoli i celé zemi je ale jen jednou stránkou lhostejného a bezohledného přístupu veřejné moci k občanům, který Dolínkův bezelstný výrok dokonale symbolizuje. Pražský dopravní podnik, jenž pod pana náměstka také spadá, si třeba pro obyvatele a návštěvníky metropole aktivně nachystal na nový rok hned několik lahůdek. Vévodí jim uzavření výstupu z metra na jedné z nejrušnějších stanic metra Náměstí Republiky, a to na tři čtvrtě roku! V situaci, kdy totéž omezení „vylepšuje“stanice Anděl a Palmovka, budou na jedné lince najednou výrazně omezeny hned tři klíčové uzly MHD. Jistě, můžeme se trochu projít, ale skutečně to nešlo naplánovat jinak? A co je nejhorší, lidem v hlavním městě se to nikdo neobtěžoval pořádně vysvětlit.
Podobně bezohledně a bez řádného vysvětlení se stále častěji uzavírají i části linek třeba na celý víkend, mění se jízdní řády a předělávají trasy tramvají a autobusů. Prostě z moci úřední. Té samé, která posílala na mafiánské účty do Karibiku desátek z každého lístku a oblažila nás nechvalně proslulou červenou kartou Opencard. Doprava je pak jen začátek, ve funkci třeba stále zůstává šéf pražských strážníků, který letos nařídil svým podřízeným co nejvíc buzerovat a šikanovat.
Ale abychom nebyli tak pragocentričtí, třeba na radnici ve Vizovicích opět sedí Alena Hanáková. Ano, právě ta ministryně kultury, jež „nastavovala procesy“a z postu odcházela za všeobecného posměchu. A ještě jako starostka valašského města odpovídala za „nastavení“tamní památkové zóny, do níž krom překrásného barokního zámku spadají i obyčejné domy. Takže si na každou novou střechu musí místní volat památkáře. Přejme si proto, aby nový osmičkový rok byl nejen rokem komunálních voleb, ale i rokem revoluce v přístupu úřadů k lidem. A to samozřejmě směrem k lepšímu. Jan Klesla