Republika nechtěná
Na malém blogu s názvem Freiheit se těsně před Vánoci objevila nenápadná Zpráva dne. Krkonošský patriot Antonín Tichý zde popisuje zdánlivě banální příhodu: „Dnes v 9.00 dopoledne byl v kanceláři starosty města Svoboda nad Úpou (něm. Freiheit – pozn. red.) oficiálně otevřen malý tubus zmakovice sanktusové věžičky zdejšího katolického kostela sv. Jana Nepomuckého. Makovice i s vrcholovým křížkem spadla při nezjištěné vichřici před několika lety a dodnes na věžičce chybí. Nalezené zaletované a silně zkorodované pouzdro našel dojíždějící pan farář….“
Událost mikrolokálního významu, řekli bychom v Chlívku a přestali čísti dále. Leč přesto další čtení doporučujeme.
Pan starosta totiž pouzdro rozřízl a uvnitř našel čtyři dobové poštovní známky a krátkou oficiální zprávu místní honorace, která 31. srpna 1921 místo staré ztrouchnivělé cibulové věže nechala kostel osadit novou věžičkou. Stále nuda, že? Skutečně zajímavé to bude až teď. Na rubovou stranu pamětního listu napsal mistr klempíř svůj soukromý vzkaz:
„V roce 1918, 28. října, byla roztříštěna naše monarchie velkou zradou českých ministrů a byla založena slavná Republika československá. Ale tato nebyla tak slavná, jak by si ji mnohý mohl představovat. 1 bochník chleba pak stál 20–28 korun, 1 pár bot 400–500 korun, 1 obyčejný oblek 1500–2000 korun, a tak to šlo donekonečna. Daně se zvyšovaly den ze dne a člověk musel pracovat jen na ně, uspořit si nemohl nic, zvláště my Němci jsme byli pány Čechy velice utiskováni. Doufejme, že zas jednou přijdou lepší časy. V září 1921 – Reinhold Graf, klempířský mistr a instalatér.“
1 bochník chleba stál 20–28 korun, 1 pár bot 400–500 korun, 1 obyčejný oblek 1500–2000 korun, a tak to šlo donekonečna. Daně se zvyšovaly den ze dne a člověk musel pracovat jen na ně, uspořit si nemohl nic.
Chlívek z toho lokálního nálezu vyčetl poselství hluboké a převeliké. Už pozítří začíná rok, v němž si budeme připomínat sto let obnovené české státnosti. Bylo by milé, kdyby si i národ, jenž si na oslavy příliš nepotrpí, ono výročí pořádně užil. Z druhé strany nesmíme však zapomínat, že to tehdy nebyla tak úplná idyla. Obzvláště pro některé. Ono napětí mezi oslavou a kritikou, mezi pýchou a flagelanstvím nechť nás provází celých 365 dnů.