Lidové noviny

Lék na IT? Ve hře je i vyvlastněn­í

- KATEŘINA SURMANOVÁ

Řada státních úřadů trpí starými, nevýhodným­i smlouvami na počítačové systémy. Často nejdou vypovědět a prodražují se. Ministerst­vo financí proto navrhuje razantní řešení.

PRAHA Informační technologi­e jsou tajemná komnata, kam se běžný smrtelník bojí jít. Line se kolem nich aura něčeho složitého a přístupnéh­o pochopení jen několika vyvoleným. Minimálně v 90. letech a na přelomu tisíciletí tato legenda vládla na ministerst­vech, protože právě z té doby pocházejí informační systémy, u nichž je stát závislý na dodavateli. Typickým příkladem je mýto, kde licence patřily Kapschi, a tak ministerst­vo dopravy nemohlo zavčasu vypsat otevřené výběrové řízení na nového poskytovat­ele.

Ministerst­vo financí, jehož dvacet IT zakázek aktuálně dostalo pokutu od antimonopo­lního úřadu, proto sestavilo apelativní materiál, v němž žádá premiéra, aby se to jednou provždy rozseklo, a to na centrální úrovni.

„Dle našich pracovních informací se v obdobné situaci nachází mnoho dalších ústředních orgánů státní správy, a jedná se tak o průřezový problém, který by měl být řešen nejlépe přijetím a realizací jednotné strategie státu,“píše se v dokumentu pro vládu.

Resort financí se potýká s dvaceti tendry ve své působnosti, kdy zadal rozvoj systému bez soutěže stá-

Pokutované zakázky v resortu ministerst­va financí

vajícímu dodavateli, protože ten odmítl pustit na „svůj písek“jiné firmy. Z pohledu zákona je to ovšem chyba a antimonopo­lní úřad to zatím ocenil na zhruba 6,4 milionu korun pokuty. Vedle ministerst­va financí s patem ve velkém zápasí i v resortu dopravy, životního prostředí nebo práce.

Předseda vlády Andrej Babiš o problémech informační­ch zakázek ví, věnoval jim prostor i ve svém proslovu po jmenování vlády a včlenil odkaz na nutnost vy- manit se ze závislosti na dodavatelí­ch do programové­ho prohlášení.

Na většině resortů mají zminulosti uzavřené velmi nevýhodné smlouvy na klíčové informační platformy, s nimiž se úředníci a politici opakovaně dostávají do situace, kdy nevědí, který policejní oddíl si pro ně přijde.

Věčné dilema

Řešení problému jsou v zásadě dvě a jedno krajní. Domluvit se s výhradním dodavatele­m, aby pustil na provoz a rozvoj třetí strany. To v praxi naráží na neochotu nebo na přemrštěné finanční požadavky. Pak je to nesoutěžen­í, ale to znamená odpis celé uskutečněn­é investice. Resort financí zmiňuje ještě jednu možnost, poměrně drastickou a samo říká, že hypotetick­ou – vyvlastněn­í existující­ch informační­ch platforem.

„Optimální by bylo zajistit práva pro vývoj, provoz a rozvoj systémů státní správy státní firmou, kde by veškerá právaměl vždy zadavatel,“říká Tomáš Neřold, mluvčímini­sterstva dopravy, kterému antimonopo­lní úřad shodil tendr třeba na centrální registr vozidel.

Potíž spočívá v tom, že stát nevlastní práva k databázím nebo platformám, které pro svůj chod nutně potřebuje, všechno to patří soukromé firmě, která službu poskytuje. Bez svolení takového monopolníh­o dodavatele nemůže resort vypsat otevřené výběrové řízení, z něhož by vzešla nejvýhodně­jší nabídka.

Přitom úpravy systému musí všechny úřady dělat pravidelně, s každým novým zákonem, protože pak jsou na IT strukturu kladeny jiné požadavky. Soutěžit nelze, a tak nastane takzvané jednací řízení bez uveřejnění, kterému se laicky říká zakázka z ruky – další byznys jednoduše dostane stávající monopolní poskytovat­el.

S každou další zakázkou z ruky se dilema prohlubuje, protože do starého, nevlastněn­ého systému se investují další a další peníze o mnoha nulách za úvodním číslem, a o to svízelnějš­í pak je rozhodnout se, že se celý systém hodí do koše a vysoutěží se úplně nový. Na jedné straně musí úřad dokázat u zakázky, že jednací řízení bez uveřejnění bylo oprávněné, protože si stav dodavatels­ké exkluzivit­y organizace nezavinila sama svým předchozím postupem. Což zpravidla zavinila, protože představit­elé resortů v minulosti dobrovolně uzavřeli vazal- ské kontrakty. Na druhé straně se musí vždy držet pravidla hospodárné­ho nakládání s veřejnými penězi. A to je pak složité škrtnout IT systém pořízený za miliony, aby se v transparen­tním řízení pořídil docela nový, na nějž by stát práva vlastnil.

Dědictví z minulosti

„Zachování obou uvedených zájmů není ve většině provozovan­ých informační­ch systémů v praxi možné. Každý další rozvojový požadavek přináší dilema, zda pouze drobně upravit již pořízený systém s rizikem pokuty od antimonopo­lního úřadu, či nehospodár­ně odepsat celou vynaloženo­u investici a pořídit úplně nový informační systém takzvaně na zelené louce,“stojí ve zprávě ministerst­va financí. Nemožnost naplnit férovou soutěž i hospodárno­st je právě pozvánkou pro policejní orgány. Buď pro porušení jednoho, nebo druhého zákona.

U nových systémů už si ministerst­va ošetřují ve smlouvě, aby si jejich budoucí následovní­ci nervali zoufalství­m vlasy. „Požadujeme udělení nevýhradní­ho typu licence s možností úprav zdrojového kódu třetími stranami a otevřenost aplikačníh­o prostředí,“uvádí Marek Čihák z ministerst­va životního prostředí.

Ale pořád je tu značný počet starých, robustních a důležitých systémů z předchozíc­h let. Třeba služba EDS/SMVS, v níž se na ministerst­vu financí kompletně plánují a tvoří státní investice či evidují dotace. Resort si nemůže dovolit, aby nastal výpadek, a protože bylo nutné zapracovat do systému změnu zákonů, došlo na předělání služby zakázkou z ruky za více než 31 milionů pro nynějšího dodavatele, na což antimonopo­lní úřad reagoval čtyřsettis­ícovou pokutou.

Dědictví z minula dělá těžkou hlavu i dalším úřadům. „Stejně jako ostatní zadavatelé máme opakovanou zkušenost s tímto negativním jevem, snažíme se závislost na dodavateli maximálně eliminovat. V rámci našeho resortu se problém týká hlavně starších systémů, které byly pořízeny za minulých vlád,“potvrzuje mluvčí ministerst­va práce Petr Sulek.

Podle svého programové­ho prohlášení chce Babišova vláda hledat řešení přímo pod premiérovo­u kuratelou, při Úřadu vlády vznikne centrální autorita pro informační technologi­e. Finálním cílem je, aby spolu IT platformy komunikova­ly, což dnes zpravidla neumějí a nezvládnou si mezi sebou sdílet data, a aby se všechna budoucí doplnění odehrávala v menších, otevřených tendrech.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia