Z centra všehomíra
Na světě jsou důležitější věci než evropské tahanice. Ani ty ale žádná dramata nepřinesou
To, že v České republice máme tendenci vnímat svůj dvorek jako pupek světa, je známá věc. Ale i Evropa se stále tváří jako centrum všehomíra.
Když ovšem čteme různé predikce toho nejdůležitějšího, co svět v roce 2018 čeká, nejsou nejrůznější evropské patálie a tahanice zmiňovány na prvním místě. Když se o světě píše třeba z pohledu USA, ale často i z pohledu Londýna, v popředí zájmu je Korejský poloostrov, Jihočínské moře, Blízký východ a dosud nezažehnaná hrozba amerického protekcionismu.
Žádná další krize
Katastrofických scénářů je možné kreslit libovolné množství, proto potěší, že třeba komentátor Financial Times (FT) Gideon Rachman se včera rozhodl pro relativně optimistickou prognózu. Přestože zWashingtonu je slyšet válečná rétorika, která podle autora připomíná rok 2003 před invazí do Iráku, válka v Koreji nakonec nebude. Severokorejský lídr vysílá mírumilovné signály k americkým spojencům Japonsku, Jižní Koreji a Austrálii a tyto země nebudou nikdy souhlasit s americkým preventivním úderem proti KLDR.
Současné protesty v Íránu budou asi potlačeny, je tu ale naděje, že nejtvrdší formy fundamentalistického islamismu začnou v roce 2018 oslabovat: v Íránu, v reformující se Saúdské Arábii i na bojištích v Sýrii a Iráku. Navíc Rachman v závěru komentáře doufá, že Anglie letos vyhraje mistrovství světa ve fotbale.
Obecně vcelku nikdo nečeká, že by letos mohlo dojít na světových trzích k nějakému krachu nebo by mohla přijít další krize. Americké ekonomice se daří a ještě ji povzbudí deregulace a daňové reformy, jakkoli mohou mít v dalších letech negativní dopady. Americký Fed sice postupně zpřísňuje měnovou politiku, ale Čína, eurozóna i Japonsko pokračují v jejím uvolňování. Japonsko konečně roste a soustředí se nyní na strukturální a deregulační reformy.
V EU i v eurozóně bude pokračovat konjunktura, například včera bylo oznámeno, že manažerský nákupní index v eurozóně, jeden z nejdůležitějších indikátorů vývoje v průmyslovém sektoru, dosahuje nejvyšších a nejlepších výsledků od vzniku eurozóny. Ta sice nemá vyřešeny svoje problémy s vysokým zadlužením některých států, v příštím roce se ale žádná krize nedostaví. Taktéž výsledky české ekonomiky mohou být v této souvislosti lepší, než se zatím očekává.
Co se politického vývoje v EU týče, je jasné, že francouzský prezident Emmanuel Macron zůstane nejsilnějším evropským lídrem a německá kancléřka Angela Merkelová bude politicky slabší, než jsme byli dosud zvyklí.
Na německé poměry bude u našeho severního souseda v politice relativní neklid. Podle všeho bude pokračovat pokus o vytvoření další velké koalice, kterému se ale vzpírá členská základna sociální demokracie. Existuje i varianta menšinové vlády pouze tolerované ze strany SPD anebo se v poslední době začalo zase mluvit o tom, že budou předčasné volby a po nich další, tentokrát úspěšný pokus o koalici typu Jamajka, tedy CDU/CSU, Zelení a liberálové.
Žádné velké drama s brexitem se konat nebude, jednání pokračuje podle plánu. Teprve od března příštího roku začne platit dvouleté tranzitní období, které bude z pohledu Británie jednoduché: status quo minus reprezentace. Teprve během tranzitní dohody se jednání o budoucím obchodním uspořádání patřičně zdramatizují.
Lídři eurozóny sice promeškají příležitost pro pořádnou reformu, ale dvourychlostní Evropa na pořadu dne nebude
Tlak na zvýšení příspěvků
Odehraje se něco důležitého ohledně reformy eurozóny? Podle serveru Eurointelligence.com nakonec v Německu bude nějaká vláda a ta přece jen nabídne něco vstřícného k evropským návrhům francouzského prezidenta Macrona. Fakticky ale půjde o kosmetické věci. Nějaké národní útraty se technicky přesunou pod evropský klobouk a posílí se pravomoci záchranného valu ESM. Se společným pojištěním vkladů Němci souhlasí, ale až po vyčištění evropského bankovního sektoru, což je tak nějak až naprší a uschne. Itálii zaměstnají domácí volby a pak povolební situace, tak nebude tolik slyšet. Lídři eurozóny sice promeškají příležitost pro pořádnou reformu, ale dvourychlostní Evropa, která by byla pro nás nepříjemná, na pořadu dne nebude.
Brusel čeká bitva o příští společný rozpočet. Podle analýzy FT lze očekávat tlak na zvýšení příspěvků, aby po odchodu Británie zůstala zachována společná rozpočtová síla. Jedním z argumentů pro navýšení rozpočtu bude i názor, že minulý sedmiletý rozpočet byl krizový, a tudíž příliš úsporný. Jeden ze summitů, kde se budou probírat rozpočtové priority, proběhne letos v únoru a další, s formálními návrhy, v květnu. Jaké budou hlavní třecí plochy? Kdo zalátá schodek 10 miliard eur ročně, způsobený britským výpadkem od roku 2021? Sníží se podpora společné zemědělské politiky? O kolik navýšit společný rozpočet na ochranu hranice a boj s migrací? Jak podmínit přerozdělování dodržováním vlády práva (Polsko, případně Maďarsko)? Takže: tahanice a politická bouře kolem toho budou, ale makroekonomicky to bude bouře ve sklenici vody, protože rozpočet EU představuje pouhé jedno procento společného HDP.