Děti paní Ireny
Nemluvňata pašovali v kufrech, v bednách na nářadí nebo třeba v rakvích, starší děti protahovali páchnoucími kanály, nutili je usmívat se. Blonďaté to měly snazší, ty, které nezapřely židovský původ, se musely skrývat i na ulicích.
Poláci, kteří zachraňovali lidi z nelidských podmínek varšavského ghetta, denně riskovali vlastní život – i ti, kteří pronásledované Židy vyváděli „za zeď“na árijskou stranu, i ti, kteří jim pak umožnili přežít v tajných příbytcích. To všechno se už dávno ví. Ví se i to, jak skuteční hrdinové 40. let, pokud neskončili v koncentračních táborech nebo rovnou zastřeleni na ulici, museli i po válce snášet nepřízeň komunistického režimu, coby „nepřátelé Sovětského svazu“.
Když však nyní, po tolika letech, čteme příběhy lidí, pro něž nezištná statečnost byla přirozenou vlastností, musíme být znova a znova zaskočeni: faktem, že svět připustil tak zrůdnou nelidskost, že i mezi porobenými se našly skety, že antisemitismus dál kvetl i tam, kde byly jeho následky tak zřejmé, že však přese všechno smrtelné nebezpečí nikdo z oslovených tehdy neodmítl pomoci židovskému dítěti…
Americká historička Tilar J. Mazzeová se k faktům o zločinech z doby německé okupace dozvěděla více až při své návštěvě Polska v roce 2009. Poznala příběh jedné „obyčejné“sociální pracovnice Ireny Sendlerové (tehdy byla už rok po smrti) a pochopila, že jde o „Schindlera v sukních“. A začala o Ireně, jejích spolupracovnících a dětech, které z varšavského ghetta zachránili – a bylo jich nejmíň dva a půl tisíce! – psát knihu.
Jde o literaturu faktu, v níž se kromě velkého románového a jistě ne černobílého Irenina života přibližují i tehdejší polské reálie, dnes zapomínané. Pro Ireniny děti, knihu, kterou v pečlivém překladu Kariny Matějů vydal Práh, sbírala autorka fakta z mnoha zdrojů, z ručně psaných vzpomínek a rozhovorů Ireny Sendlerové, ze svědectví dětí, které zachránila, také od dosud žijících pamětníků, z archivů ve Varšavě, Berlíně, Londýně, New Yorku a Jeruzalémě.
Není to zábavné čtení, ale potřebné, protože kupodivu znovu aktuální.