Režim se mu pomstil za legie
estého ledna 1883 se v Nové Pace narodil Antonín Číla. Zemřel pět měsíců po svých stých narozeninách. Během svého života, věnovaného bojům za svobodu své vlasti, zažil řadu dějinných zvratů. Stejně jako stát, jehož sté výročí vzniku si v tomto roce připomínáme.
Ač vyrůstal v nuzných poměrech, jeho výtvarné nadání mu umožnilo vystudovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Současně byl nadšeným propagátorem Sokola. V roce 1909 přijal místo profesora kreslení a tělocviku na oděském gymnáziu. telná – bojovaly proti sovětskému Rusku a Rudé armádě uštědřily řadu zahanbujících porážek. Z československých dějin měly zmizet jakékoli pozitivní informace o nich.
Poúnorová perzekuce se nevyhnula ani generálu Čílovi. Komunistický režim mu nemohl zapomenout, že jako zástupce velitele 3. čs. střeleckého pluku se významně podílel na dobytí Čeljabinsku, vítězně vkročil do Jekatěrinburgu a obsadil četné železniční stanice podél sibiřské magis- trály. Trnem v oku mu byla i generálova činnost po roce 1945: 6. července 1947 velel průvodu legionářských pluků Prahou a šel v čele bratří-starodružiníků. Poté na Václavském náměstí pronesl před padesáti tisíci legionářů uvítací projev věnovaný prezidentovi Edvardu Benešovi, vládě a československé i zahraniční generalitě.
Antonín Mikuláš Číla (druhé jméno přijal s pravoslavím v roce 1916) byl degradován na vojína v záloze a hrozilo mu, že bude eskortován za hranice Prahy. V období pražského jara roku 1968 se mu dostalo částečné satisfakce, když mu byla vrácena hodnost brigádního generála.
Jako předseda Kruhu starodružiníků (tuto funkci zastával od roku 1945 až do své smrti) připomínal významné události z historie československých legií, zúčastňoval se pohřbů legionářů, kladl věnce a kytice k jejich hrobům. Se starodružiníky zajížděl k hrobu prezidenta T. G. Masaryka v Lánech, pravidelně se setkával s paní Hanou Benešovou. Dne 7. prosince 1974 promluvil i na jejím pohřbu.
Jeho jméno mělo upadnout v zapomnění. Až politické změny po roce 1989 umožnily legionářům opět zaujmout v dějinách českého státu místo, které jim po právu náleží.