Chci být silný prezident,

Profilový rozhovor s Michalem Horáčkem: hráč, textař, spisovatel, podnikatel a showman o štěstí, životě před sametovou revolucí,

a říká: Vidíš, už to svítí. Povídám mu, že si konečně bude moci koupit druhou, a on na to: Ty jsi padlý na hlavu, proč bych to dělal, když ty peníze můžu vsadit? Každému musí stačit jedna žárovka, když to svítí. Nejde o to, si za vyhrané peníze něco koupit, ale zase je vložit do hry, aby obíhaly.

hlavní adepty na prezidentský úřad. Černým koněm volby by mohl být Michal Horáček.

LN Čím jste se tehdy živil?

V sedmdesátých a osmdesátých letech hlavně jako korespondent zahraničních časopisů ve Velké Británii, Austrálii a Spojených státech a v roce 1982 mi byla udělena novinářská cena. O rok později jsem vydal knihu Království za koně, dějiny dostihů, která se stala bestsellerem, prodalo se jí 60 tisíc kusů a pak dalších 30 tisíc. To je dnes nepochopitelné a i tehdy to něco znamenalo.

Dělal jsem s Petrem Hapkou úspěšná alba a statisícové prodeje znamenaly velké příjmy. V roce 1989 se mi ale ve hře vůbec nedařilo. Když měl Karel Gott oslavu padesátin tady na Václavském náměstí, byla tam dlouhá fronta, za ním se vršily bedny dárků a fantastického vína. A já jsem mu se svou manželkou dal dva mečíky za 14 korun. Víc jsem neměl.

Po revoluci, když jsem zakládal vydavatelství, jsem si musel zřídit sporožirovou knížku a kolega z Mladého světa mi na to musel půjčit dvě koruny. To je fakt, to není pohádka! Takže si nemyslete, že jsem podnikal za bolševika, to nemělo s byznysem společného lautr nic.

LN Dobře, ale jak se vám tedy v životě podařilo tolik věcí?

Ze dvou důvodů. Jsem usilovný a vášnivý, a když něco dělám, dělám to ze všech sil a fanaticky. Ale důležitější je, že jsem měl štěstí. To musí připustit i ten, kdo hodně odpracoval, že potkal správné lidi, měl historickou šanci a byl zdravý. A já vždy myslím na ty, kdo byli stejně usilovní, jen holt neměli štěstí. Proto celá léta splácím štěstí těm, komu se třeba narodilo dítě s mozkovou obrnou nebo koho porazilo auto.

LN Z čeho podle vás jako antropologa vychází silné postavení prezidenta ve společnosti?

To je kulturní fenomén a kultura jsou sdílená mentální a afektivní schémata. Je to dlouhá tradice lidí, kteří na Pražském hradě seděli tisíc let. Máme to v sobě až jungiánsky uloženo. Proto se silnému postavení českého prezidenta nedivím a funkci chápu jako obrovskou příležitost. Kdy jindy se má prezident ozvat, než když je demokracie ohrožena? LN Do politiky jste vstoupil v roce 1989 a říkáte, že se vracíte. Dnes ale není nesvoboda ani krize společnosti.

Dnes to opravdu není srovnatelné s dobou, kdy jsme byli okupovaná země, ale právě teď je demokracie ohrožena. Hnutí ANO vyhrálo volby, protože lidem nabídlo změnu, pan Babiš nabídl rozbití sítí politických podnikatelů. S tím se dá souhlasit.

Skutečná změna ale je, že jeho vláda by mohla být opřena o hnutí pana Okamury, který vytuneloval své předchozí hnutí a nabízí takový komerční nacionalismus. V člověku až hrkne z takového fašistického naladění.

Zadruhé se vrátili komunisti, i když zaznamenali historicky nejslabší výsledek, a jejich drzost roste. Když jsem udělal výzvu, aby se lidé postavili proti zvolení pana Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS, připojil se i pan Zdeněk Svěrák. Pan Ondráček mu vzkázal nejen to, že je komediant, ale také že byl aktivním podporovatelem bývalého režimu. To je přece neskutečné.

LN Jaká je vaše představa výkonu funkce, bez strany, bez podpory v zádech?

Prezident musí přesvědčit svými tématy. Pan prezident Kiska také nemá žádnou stranu a je to nejlepší hlava státu, jakou kdy Slováci měli a dlouho mít budou. Prezident se může z ústavy účastnit jednání obou komor parlamen- tu a výborů a cituji: kdykoliv o to požádá, bude mu uděleno slovo.

Mám tolik příběhů lidí z 550 míst, která jsem za posledních 16 měsíců navštívil, je mnoho věcí, které bych rozhodně nenechal padnout pod stůl. Konkrétní příklad je novelizace zákona o sociálních službách, který se týká 350 tisíc postižených lidí. Například kvadruplegici ve čtvrtém stupni postižení potřebují neustálou péči. Kdyby byl takový člověk v ústavu, stálo by nás to nejméně 50 tisíc měsíčně, pečující ale dostává jen 13 200. Novelizace jim měla přidat na 19 200, a nebyla projednána. A to vám garantuji, já bych tam byl a rozhodně by projednána byla!

Musí se to především odpracovat. Metodou usilovných dřepů. A musíte vědět, co za to stojí.

LN Co to je metoda usilovných dřepů?

Dělat to pořád, nikdy nepřestat. Masaryk tomu možná říkal práce drobná, ale tohle je víc, to je usilovná každodenní práce. LN Jak bude prezident dělat dřepy nad poslanci, kteří ho mohou ignorovat?

I Havla leckdy ignorovali. Ale jsem přesvědčený o tom, že i lidé – politici, kteří potřebují občany jednou za čtyři roky, dnes víc vnímají, jak je lidé vidí. V USA, kde jsem studoval, se píše reprezentantům úplně běžně a oni to vnímají a musí to vnímat!

LN Popisujete spíše silnější prezidentský systém. Chtěl byste posouvat roli prezidenta tímto směrem jako Zeman a Klaus?

Ano, popisuji silného prezidenta nejen v rámci litery, ale i ducha ústavy. Věřím, že počítá s tím, že prezident je silný aktér, ne želé.

LN Takže souhlasíte s Klausem a Zemanem?

Vůbec ne, oni šli na hranici ústavy a nikdy nechodili do parlamentu, aby něco obstarali. Nejezdili za lidmi jinak než monarchickým způsobem. Chodím do fabrik a kravínů a lidi poslouchám. Jsem antropolog, mám k nim úctu.