Jižní Amerika zahýbá doprava
Zatímco první dekáda nového tisíciletí byla ve znamení posunu Latinské Ameriky doleva, události posledního půldruhého roku naznačují opačný trend. Jenže je to skutečně tak? Mnohé ukáže letošek – jihoamerický supervolební rok, kdy k urnám zamíří na 80 procent obyvatel kontinentu.
BUENOS AIRES / PRAHA Už bezmála dva roky stojí v čele Argentiny konzervativec Mauricio Macri. Popravdě řečeno, příliš oblíbený není. Někdejší byznysmen nastoupil po více než dvanácti letech levicové vlády manželů Kirchnerových, kteří se v nejvyšším úřadu vystřídali a významně napomohli tristnímu stavu argentinské ekonomiky. Miliardář Macri hned po svém zvolení zahájil řadu nutných reforem, jež místní hodně bolí, mnozí nostalgicky vzpomínají na minulá léta.
Vzhledem k ohromnému přílivu peněz díky vysokým cenám za komodity, z nichž v prvních letech nového tisíciletí těžil bezmála celý kontinent včetně Argentiny, si tehdy jen málokdo všímal, jak se s penězi nakládá. Zdálo se, že pramen nikdy nevyschne. V čele celé řady zemí se v té době usadili levicoví lídři, kteří zahájili éru populistické politiky a štědrých sociálních programů, aniž by věnovali energii smysluplnému investování.
K takzvanému růžovému přílivu alias marea rosa, jak politologové označují tehdejší obrat latinskoamerických vlád doleva, ve velkém přispěla imohutná frustrace místních obyvatel z období 90. let, po skončení studené války, kdy se některé státy v regionu přiklonily k neoliberalismu. Prvním vzedmutím přílivu byla Venezuela, kde se v roce 1998 ujal vlády Hugo Chávez, propagátor ideje socialismu 21. století. V roce 2003 následovala Brazílie s dělnickým prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou a téhož roku v Argentině uspěl Néstor Kirchner. O tři roky později ná- stup k moci oslavil Evo Morales v Bolívii a v roce 2007 v Ekvádoru usedl do prezidentského křesla Chávezův věrný stoupenec Rafael Correa.
Jenže v poslední době se zdá, že tento trend opadá. Ekonomický boom začal skomírat už dříve, což ale lidé pocítili později, mnohé státy jsou zadlužené a například Venezuela, kdysi výkladní skříň Latinské Ameriky, spadla na úplné dno. Ze země, kde chybí základní suroviny, utíkají desítky tisíc lidí a skloňuje se termín humanitární katastrofa. Po zesnulém Chávezovi stát řídí „jeho člověk“Nicolás Maduro, vládne však s pomocí prezidentských dekretů, protože už předloni Národní shromáždění ovládla opozice.
Zmíněný Macri uspěl v Argentině proti kandidátovi vybranému prezidentkou Cristinou Fernándezovou Kirchnerovou, jež nemohla potřetí usilovat o nejvyšší úřad. K pádu „kirchnerismu“přispěl vedle bídného stavu tamní ekonomiky i výčet korupčních skandálů, které se vyrojily kolem prezidentky a jejích lidí. Kirchnerová dosud čelí podezření z různých finančních machinací, a dokonce i jistého podílu na krytí kr- vavého atentátu v buenosaireském židovském centru v roce 1994. Souzena však není, protože ji coby senátorku chrání imunita.
Podezření z korupce nakonec skolilo i nástupkyni Luly da Silvy Dilmu Rousseffovou, jež před půldruhým rokem musela odstoupit. Brazilskou vládu tehdy dočasně převzal konzervativní Michel Temer. A ránu utržil i Morales, když mu lid v referendu odmítl umožnit čtvrtou kandidaturu v řadě. Konec roku 2016 pak jako by symbolicky završila smrt Fidela Castra, ikony latinskoamerické levice a mnohaletého vůdce socialistické Kuby.
V Mexiku je favoritem „čínský“kůň
Latinskoamerická levice se otřásla, byť hovořit o obratu doprava může být předčasné. A to přesto, že vedle argentinského ekonoma Macriho i v Peru loni uspěl bankéř a někdejší analytik Světové banky Pedro Pablo Kuczynski. Mnohé ukáže letošní rok, kdy stovky milionů lidí z regionu zamíří k volbám. Prezidentské klání se chystá v Mexiku a v Brazílii, dvou „obrech“kontinentu, stejně jako v Kolumbii, Venezuele, Paraguayi či Kostarice. A kupříkladu v Mexiku je favoritem levicový kandidát Andrés Manuel López Obrador, jenž v mnohém sympatizuje s Čínou. Ostatně k upření zraku asijským směrem mu výrazně napomáhá nynější rétorika amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Nastal zásadní okamžik a doufám, že to lidé berou v potaz,“řekl listu Washington Times Matthew Carnes, ředitel ústavu pro Latinskou Ameriku na univerzitě v Georgetownu. „Vliv USA v Mexiku zásadně klesl. Kdysi to byla země, kterouMexičané chtěli napodobovat, nyní poprvé v průzkumech vede Čína,“popsal politolog mexický odklon od severního souseda.
V Brazílii zase řeší, zda by se voleb mohl zúčastnit Lula da Silva, souzený za korupci. Pokud ano, charismatický Brazilec má navzdory pošramocené pověsti velké šance. A Kuba sice na jaře zřejmě po více než 60 letech přestane být „castrovská“, protože Fidelův bratr Raúl zamíří do ústraní. Vládu však nejspíš převezme aparátem vybraný a schválený Miguel Díaz-Canel. Castro navíc bude dál zastávat funkci prvního tajemníka komunistické strany, takže víceméně zůstane „na svém“. Mimochodem Ekvádorci už si nového prezidenta zvolili. Ani odpůrce USA Rafael Correa totiž nemohl loni na podzim znovu kandidovat. V nejvyšším úřadu ho vystřídal jeho někdejší viceprezident a příznivec. Má v jistém smyslu symbolické jméno: Lenín Moreno – Snědý Lenin.