Češi by si zasloužili prezidentku
Vulgární styl, který prosazuje Miloš Zeman, ženy od politiky odrazuje, říká Zuzana Roithová, někdejší kandidátka na Hrad
nové tváře. Takovou touhu já nemám. Osobně se domnívám, že je naopak důležité volit pro vrcholné funkce mezi kandidáty, kteří s politikou mají zkušenosti a uspěli v ní tak, že se za ně nemusíme stydět. Není jich zas tak málo. Máte tak jistotu, že nezvolíte někoho nečitelného. Atmosféra ovšem nahrává takzvaným nepolitickým kandidátům.
To nechci příliš hodnotit. Ono by nám mělo vždy spíš než na politické příslušnosti záležet na kvalitě charakteru a intelektu, vzdělání a znalostech. a to proto, že nekandidovala žádná jiná z našich zkušených političek, možná i kvůli mně. A já jsem vnitřně cítila, že by v předsednictvu KDU-ČSL žena být měla.
Ani bych neřekla. K tomu, aby člověk šel v politice dopředu, samozřejmě musí mít nějaké ambice, určitou ctižádostivost. A je pravda, že muži jí mí- tějším společenským problémem. Ze svého působení v Evropském parlamentu, Senátu i v KDU-ČSL znám celou řadu žen, které se prosadily.
Oúspěchu ale rozhoduje nejen kvalita té které kandidátky na nějakou funkci, ale zejména voliči a jejich preference. A ti dávají přednost razantnímu vystupování, méně je zajímá, jestli je ta razance také podložena fakty, umem a zkušenostmi. Ženský styl v politice i byznysu je přece jen trochu jiný.
Řekla bych, že ženy jsou v první řadě racionálnější a mají mnohem větší vědomí zodpovědnosti. Vystupují klidně, mnohem víc času věnují přípravě jednání, zvažují, hledají kompromisy. Nemají potřebu tolik zdůrazňovat své ego.
Muži mnohem častěji volí spektakulární formu, chtějí ohromit. Ženám často záleží více na dobrém výsledku než na vlastní prezentaci. Ženy i v politice bývají méně ješitné a sebestředné než muži, konstruktivněji se s nimi spolupracuje napříč stranami.
To je otázka spíš pro muže. V každém kolektivu je nicméně ku prospěchu, když jde o kolektiv smíšený. Když to nejsou ani čistě ženy, ani samotní muži.
Oba elementy k sobě patří a je to v pořádku. Mluvím přitom o všech úrovních – od té lokální až po vrcholový management nebo politiku, kdy se rozhoduje o směřování země.
Ano. Vzorně své funkce vykonávaly obě irské prezidentkyMary McAleesová a Mary Robinsonová. Takové bych přála i Česku.
Pokud se ptáte na současné evropské a české političky, které osobně znám, velmi si vážím právě Věry Jourové nebo europoslankyně Michaely
To si moc nemyslím. Dlouhodobě jsem proti kvótám na zastoupení žen, protože jsem přesvědčena, že rovnoprávnějšího zastoupení žen se nedá dosáhnout pomocí pozitivní diskriminace.
Samozřejmě že by bylo ideální, kdyby rozložení žen a mužů v řídících funkcích bylo genderově vyváženější. Máme zákony, které diskriminaci žen při soutěžích zakazují, je potřeba je jen správně používat.
Věřím více v sílu evoluce než revoluce. Dnes se již praktikuje jiná výchova dívek v rodinách než před sto či padesáti lety. Dívky a mladé ženy netrpí pocitem méněcennosti. Vážnější problém ale je, že při stejném vzdělání a věku mají ve většině profesí nižší příjmy než muži.
Já osobně bych na kvótovanou pozici asi nikam nekandidovala. Nabízím své schopnosti, nikoli pohlaví. Moudří majitelé firem a korporací vědí, že specifické schopnosti žen jsou přínosem pro jejich firmy, a sami je vyhledávají. Chápu nicméně, že lidé, kteří se dlouhodobě genderovou otázkou zabývají, mají zase jiné argumenty, proč by nějaká forma pozitivní diskriminace byla potřebná a dobrá.
Obojí. Ministryně, které nyní ve vládě sedí, byly ve vrcholných funkcích již předtím, nejsou to úplně neznámé tváře. Klíčový byl jistě nezájem řady kandidátů, kterým se moc nechtělo do vlády, o níž bylo předem jasné, že důvěru nezíská. Jde o nestandardní situaci, a proto bych to nezobecňovala. Může to být souhra náhod.
Ale samozřejmě jsem ráda, že ministryně dostaly šanci. Mohou přispět k lepší atmosféře při jednání vlády. Používat vulgarismy před ženami je přece jen těžší.