Od Charlieho k vládě algoritmů
Před třemi lety celá Evropa hájila svobodu projevu ve stylu padni komu padni. Dnes to vypadá spíše tak, že nálepku šiřitele nenávisti by dostal nejen týdeník Charlie Hebdo, ale i televizní pořad Česká soda.
obhájce svobody slova pasoval Petr Hannig, jenž má velké pochopení pro konspirační weby, fake news a vše sporné, co svoboda slova na síti – neboť o ni tu jde – přináší. Jenže Hannig pro většinu lidí ztělesňuje spíše zapšklost než liberalismus a jeho svobody.
Pozoruhodné. Dost lidí z těch, kteří před třemi lety nosili placky „Já jsem Charlie“a měli pochopení pro svobodu urážet jiné karikaturami Proroka či papeže, teď hájí hesla typu „hate free“. Jako by už prioritou nebyla svoboda slova, ale ochrana před tím, co svoboda může přinášet, tedy boj proti nenávisti. Každý ví, že webem se šíří sociální patologie, emoce a nepěkné věci. Ale máme to pokládat za nezbytnou daň ze svobody či za důvod k reglementaci svobody?
Tak praví zákon a můj pocit
Trend míří k reglementaci svobody slova – formou zákonů, dohod vlád s nadnárodními IT firmami či vlastních kroků těchto firem. Ukázkou je německý „prosazovací zákon pro sítě“, který začal pla- tit v lednu, právě k výročí Charlie Hebdo, dalo by se říci.
Opírá se o racionalitu, chce tlumit projevy nenávisti, lži a mystifikace (fake news) na webu. Velké IT společnosti mají po upozornění mazat protiprávní obsah sdělení, a to do 24 hodin. Ale jak se určuje „protiprávní“? De facto tak, jak to stěžovatel cítí. Názorně to ilustruje Sascha Lobo v textu na blogu Spiegel Online.
Hned 2. ledna poslal satirický časopis Titanic (něco jako německý Charlie Hebdo) na Twitter tento vzkaz: „Proč používá německá policie arabské číslice? Přece nebudu volat 110, až mě bude chtít znásilnit horda barbarů! (bvs)“Zkratka bvs mířila na Beatrix von Storchovou z protimigrační AfD, šlo o zcela očividnou satiru na její výroky. Jenže tato satira z Twitteru už týž den zmizela. Na jejím místě stálo „Tento tweet byl stažen podle zákona“, a to „v reakci na hlášení našich podpůrných oznamovacích kanálů“(rozuměj: udání). Novinář Lobo tyto stížnosti uvádí: „Tento tweet mě nezají- má.“„Je to spam.“„Je problematický.“„Je nepřístojný a urážlivý.“„Spadá pod prosazovací zákon pro sítě.“Ano, ta satira byla možná hloupá, ale zásadní je něco jiného. Vidíme, jak málo stačí pro cejch typu nenávist či urážka a následné smazání.
Podobný případ u nás uvádí na svém blogu ekonomka Markéta Šichtařová. Někdo poslal službou Messenger (součást Facebooku) odkaz na běžný článek, jehož titul obsahoval řetězec „porno“(text informoval o natáčení erotického filmu na Slovensku), jenže odkaz byl vzápětí zablokován. Kdo o tom rozhodl? Facebook. S „porušením pravidel komunity“nic nenaděláte.
Reglementace svobody se šíří. Vyjde nastejno, zda ji určí zákon, dohody vlád s IT firmami, či ty firmy preventivně samy. Ve výsledku právě ony dostávají pravomoci vyšetřovatele, soudce i vykonavatele: to ony zjišťují, zda jste se provinili, to ony rozhodnou, jaký si zasloužíte trest, to ony se postarají, aby byl trest účinný.
Proč nezakázali Alles Gute?
V úterý prostějovský soud udělil trest muži, jenž na webu vyhrožoval zpěvákovi Radku Bangovi. Je to dnes výjimka. Soudkyně zvažovala vše, od motivů přes emoce až po nebezpečnost činu, a opřela se o čtyři paragrafy: 1. hanobení rasy, národa, etnické či jiné skupiny, 2. násilí proti skupině či jednotlivci, 3. podněcování k nená- visti vůči skupině, 4. projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod.
Ideálně by se tak měly posuzovat všechny případy omezení svobody na síti. V praxi to nejde, neboť drobných případů jsou miliony. Proto je řeší počítačové algoritmy v prohledávacích mašinách IT firem. A podobně to vyjde i tam, kde ještě pracují lidé. Posuzuje-li jeden pracovník Facebooku až dva tisíce udání denně, co může dělat? Chtě nechtě i on uvažuje jako počítačový algoritmus, který hledá podezřelé řetězce či slova, ale pomíjí souvislosti. Z jazyka i ze života se tak postupně vytěsňují tak běžné prostředky jako satira, ironie, alegorie, vtip či cynismus.
Takže vyhráváme, nebo prohráváme? Otestujte to sami. Pusťte si pár dílů staré dobré České sody a představte si, že jste algoritmus, který vyhledává cokoliv, co lze vykládat jako urážku či nenávist. Zablokujete ten pořad už po minutě, nebo až po dvou minutách?