Liberálové, kliďte se!
Režim z prvků republikanismu, aristokratismu a monarchismu je lepší než demokracie, říká polský filozof Ryszard Legutko
Celkově bych řekl, že strana Právo a spravedlnost je v Polsku dobře přijímána a pohled veřejnosti na ni je pozitivní. V prosinci byl zveřejněn průzkum veřejného mínění, podle nějž má padesátiprocentní podporu Poláků, nejvyšší ze všech stran v postkomunistické době. Problematické jsou vztahy polské vlády s Evropskou unií, především Evropskou komisí, ale udělala dobře, že neustoupila a reformy uskutečnila navzdory zastrašování komise.
Je před námi těžká doba, protože evropské instituce po nás ještě víc půjdou, a také po České republice a Maďarsku, ale je správné v této politice pokračovat. Ideální by bylo, kdyby se podařilo nastavit správnou politickou rovnováhu mezi západní a východní Evropou, ale to je velmi obtížné, protože oni jsou velcí a my ti malí kluci.
LN Polsko je nejsilnější regionální hrází proti ruské expanzi. Existuje riziko ruského avanturismu vůči Pobaltí, když Rusko je před volbami a neví se, kdo bude zvolen příštím ruským prezidentem, v čemž spočívá „krása ruské demokracie“? Jaké nebezpečí Pobaltí hrozí, řekněme, na škále od nuly do deseti?
Polsko je jednoznačně nejsilnější regionální hrází proti ruské expanzi a sku- tečně není vůbec jasné, kdo bude zvolen příštím ruským prezidentem. Nemyslím si, že v Pobaltí v blízké budoucnosti nastane něco podobného, jako se stalo na Krymu či ve východní Ukrajině. Rusové nenapadnou Pobaltí s úmyslem anektovat část jeho území. To se nestane, protože by šlo o útok na NATO. Severoatlantická aliance by sice nezareagovala, jak by měla, kdyby se to stalo, ale válka nervů bude pokračovat. Rusové budou nadále vysílat…
LN ... bombardéry k hranicím zemí NATO.
Rusové budou používat všechny možné triky, které tak dobře umějí. Například se budou obávat o svou bezpečnost, pořádat vojenské manévry blízko hranic, popřípadě nutit důležité novináře, aby psali, že ta území jsou etnicky ruská či jak zde trpí ruské menšiny. Tyto „orchestry“budou vyhrávat, ale nebezpečí invaze či agrese na škále od nuly do deseti je někde mezi nulou a jedničkou, řekněme jedna. LN To se jeví jako optimistická předpověď.
Optimistická v případě naprosto katastrofického scénáře. Ale Estonci nebo Lotyši asi nebudou příliš spokojeni s tímto mým konstatováním, protože člověk nikdy neví… Já jako Polák se v této době cítím v bezpečí před ruskou invazí, když sedím tady v Praze, a snadno se mi spekuluje. Lidé, kteří v Pobaltí žijí, však nikdy nemohou vědět, zda po ruské, vůči nim nepřátelské kampani nebude následovat vojenská akce.
LN Přesuňme se z východu na západ. Jste poslancem Evropského parlamentu, který je v opozici k vládnoucímu kartelu křesťanských demokratů, socialistů a liberálů. Co pravděpodobně nastane v Evropské unii? Jaký scénář očekáváte?
Oficiální pozicí evropských politiků z evropských institucí i z vlád velkých evropských zemí je, že bude více téhož, více toho dosavadního, tedy například více budování institucí na úrovni Evropské unie, více jednotné fiskální politiky či zavedení evropského vrchního žalobce. Když slyšíte tyto evropské politiky, pak máte dojem, že se brexit neodehrál. Byl pro ně nehodou, za niž nesou vinu Britové.
Zdá se, že nevyvozují žádné závěry, které by je vedly k úpravě jejich politiky, jsou odhodláni pokračovat ve federalistické cestě. Je však třeba si uvědomit, že za rok a půl, v roce 2019, budou evropské volby a po nich se mohou v Evropském parlamentu změnit politické parlamentní skupiny.
Ty se opravdumohou změnit, navíc německá vláda už zřejmě není stejně silná, jako bývala v minulosti, stále mají problém ji vytvořit, a „zázračný“kluk Emmanuel Macron – nikoli sice kluk, ale byl označován za „zázračné“dítě – ztrácí podporu. Zdá se, že německo-francouzský motor zpomaluje a nemá dost síly. A pak je tady východní Evropa – Rakousko a Česká republika, i když se stále neví, jakou budete mít vládu…
LN Zatím se to neví, takže jsme nyní v nejistotě.
Ano, ale je zde Rakousko s novou vládou, Maďarsko a především neklid. Takže evropští politici to nebudou mít stejně snadné jako v minulosti. Ale jak jsem už řekl, jejich oficiální pozicí je, že se nic nestalo, a proto je třeba stále pokračovat plnou parou vpřed.
LN Vize Martina Schulze, lídra německé sociální demokracie, že do roku 2025 vzniknou Spojené státy evropské – a buď to akceptujte, nebo EU opusťte –, je zřejmě příliš ambiciózním cílem.
To je nyní nedosažitelná meta, ale to je typický Martin Schulz, fanatický federalista. Neznám ho natolik, abych mohl říct, že to myslel vážně, ale určitě chce, aby se to stalo. Myslím však, že je dostatečně politicky chytrý, aby věděl, že to je velmi nepravděpodobné. Zřejmě chtěl vyslovit politickou deklaraci v podobě sebenaplňujícího proroctví.
Pokud začneme říkat, že budeme mít evropskou federaci okolo roku 2025, stane se to součástí politické agendy. Federalismus však ztrácí nadšenou podporu. Budou-li federalističtí politici, jako je Martin Schulz, svůj projekt prosazovat za každou cenu, nastane protireakce, například ve Francii.
Oficiální pozicí politiků z evropských institucí i vlád velkých evropských zemí je, že bude více toho, co bylo dosud, například více budování institucí na úrovni Evropské unie nebo jednotné fiskální politiky
LN To se už stalo i v Německu, například v podobě Svobodné demokratické strany (FDP).
Ano. V současnosti má dvanáctiprocentní podporu.